Návrat doktora Ichigakiho
2. 1. 2008
1.
„Počkej!Kuramo!Kam jdeš?“. „Jdu se projít Yusuke,neměj obavy,za chvíli sem zpátky.“
„No dobře,ale dávej pozor!,je tady spousta démonů a nikdy nevíš odkud můžou zaůtočit!“
Ale poslední slova Yusukeho už Kurama neslyšel a vyšel hbitě ze dveří domu paní Genkai.
V tom uslyšel podivné zvuky.Jako kdyby…ne to není možné,tady démoni přece nejsou!!!
O půl hodiny dříve: „Ježiši,ty démoni snad nikdy nedají pokoj,“řekla Nischi a odfrkla si(Nischi bylo tak 15-16..to jen tak na okraj).
Najednou uslyšela i vzlyk malého dítěte a smích těch hnusných démonů(podle těch zvuků a taky podle pachu odhadla,že jich bylo tak maximálně 35 a byli to nižší démoni,žádní těžcí protivníci). „To si odskáčete,vy zrůdy!“Začala koncentrovat svoji sílu,aby jí mohla vložit do svého meče.A…
„Light attack!“ a jednou ranou svým okouzleným mečem smetla tak 20 démonů. Ale stále jich ještě několik zbývalo.
Přítomnost:Ale teď to Kurama uviděl,přímo před ním stála nějaká dívka,s vlasy černými,jak nejtemnější temnota,na sobě měla černé kalhoty ke kolenům,s červenými pruhy na lemech,černé tričko,jenom s jedním ramínkem a černo-šedé boty,sice byla celá v černém,ale stejně poznal,že není krutá a to podle jejích očí,sice taky
v černé barvě,ale vyzařovala z nich upřímnost,dobrota,i když omezená,podle toho jak ke komu,
kupříkladu k těmhle démonům dobrotou nevyzařovala, ostatně kdo ano? Ta dívka začala útočit
a Kurama z ní cítil nemalou duchovní sílu,vlastně se vyrovnala i jemu(v podobě Kurami a ne Yo-ka).
Což bylo obdivuhodné…na holku. Tenhle útok,co předváděla,Kurama dobře znal,Světelný útok,
konkrétně převedený do jejího meče. Byl brilantně provedený,( ten útok),ale viděl i lepší.
Chtěl jí pomoct,ale radši se skryl za strom,aby zasáhl v případě největší nouze. Ale jak pozoroval ten boj…
Tak si spíš uvědomoval,že nebude zapotřebí jeho pomoc,už chtěl odejít,když uslyšel její rozhovor, s tím
dítětem, které zachránila(vlastně to byla malá holka kolem 11 let, oblečení měla vcelku potrhané,špinavé od bláta, ale měla zelené oči,čímž byla Kuramovi sympatická. „Si v pořádku,holčičko?,zeptala se Nischi. Ale holčička jen začala brečet
a začala jí objímat. Nischi se sice lekla,ale objala ji také,za chvíli bylo všechno v pořádku a začaly
si povídat. „Jak si se sem proboha dostala?“ „Já nevím,naštvala jsem se na svou maminku,
protože si mě skoro vůbec nevšímala,kvůli mému bratříčkovi,co se právě narodil,tak sem si řekla,
že na chvilku odejdu někam pryč a pak se jen vrátím,aby si maminka uvědomila co pro ni znamenám,
ale ztratila jsem směr a už jsem ho nenašla.“ „To je špatné a kolik už je to dní, co jsi pryč z domu?“
Doufám,že ne dlouho!,pomyslela jsi Nischi. „ No asi uz něco přes měsíc…“ „Proboha a jak jsi se tak dlouho mohla držet živá?Co jsi jedla a pila?“ „No já jsem většinou jedla lesní plody,ale když už jsem potřebovala jíst něco jiného,tak jsem chodila od vesnice k vesnici a tam jsem kradla.A pila jsem buď z nějakých malých říček nebo jsem se napila ze studně, když v nějaké vesnici byla“.A pamatuješ si aspoň název vesnice,kde bydlíš?“ „Já myslím že se jmenuje Ichig.“ „No tuhle vesnici
sice neznám,ale můžu ti pomoct vrátit se domů,jestli chceš,stejně nemám nic na práci.“ „Ano,prosím. A jak se vůbec jmenuješ?“
„Moje jméno je Nischi a to tvoje?“ „Moje je Kia, těší mě“ ;) Nischi? Pomyslel si Kurama. Ale
počkat,já s Hieiem a Yusukem máme v plánu jít zrovna do okolí téhle vesnice hledat vzácné,
dračí duchovní vejce. „Tak kdy vyrazíme?“zeptala se Kia. „Promiň Kio,ale ještě se musím zeptat,
na pár otázek,paní Genkai.Takže bychom měly vyrazit zítra časně ráno“. „Tak dobře,já na tebe počkám tady,než přijdeš.“ „A vydržíš to tady sama?Víš co?vytvořím kolem tebe duchovní pole,aby si byla v bezpečí.“ Jen co to dořekla,začala si pro sebe něco mumlat a za pár vteřin bylo kolem Kii vytvořeno duchovní ochranné pole. „Tak, to by mělo stačit,přijdu co nejdřív,a hlavně z toho pole nevycházej Kio,zatím ahoj.“ Tak,už bych mohl jít,řekl si Kurama.
Zatímco se Nischi snažila co nejrychleji zdolat ty schody, které vedly k domu paní Genkai,Kurama už byl dávno zpátky v pokoji s Yusukem. „Hledáš tady něco,děvče?“ zeptala se Genkai.
2.
„Vy musíte být paní Genkai,mám pravdu?“ „Ano děvče,mám takový pocit,že mě asi hledáš,potřebuješ
snad ode mě něco?“„Anopřišla jsem,abych vás poprosila o dvě rady“. „Nuže,tak to se nedá nic dělat,jen se ptej,ale nějak ses zapomněla představit.“ „Ach ano, promiňte,jmenuju se Nischi,
bohužel,své příijmení neznám,v tom spočívá ta rada od vás,potřebovala bych se dozvědět něco o své
minulosti“. „Ano,v tvých očích je mimo jiné vidět i veliká ztráta,pověz mi svůj příběh,Nischi.“
„Před pěti lety jsem se procházela v nějakém lese vím že to bylo blízko vesnice,asi té, z které pocházím. Stála jsem u stromu na okraji toho lesa a slyšela jsem nějaké hlasy. Stál tam nějaký muž a démon. Bavili se o nějakém vyrovnání,ale pak na něj ten muž začal řvát a chtěl ho zabít,jenže démon byl zřejmě připravený a muži probodl mečem hruď. Muž padl mrtvý a já jsem se snažila co nejtišeji
odejít,ale démon si mě všiml,a chytil mě, pak se začal strašlivě smát a řekl mi,že mi udělá službu a vymaže mi paměť, abych si pamatovala pouze těchto pár momentů a jeho obličej nic jiného,ani přírodu kolem. Říkal,že jednoho
dne za ním přijdu. A dozvím se celou pravdu a až vyspěje moje duchovní síla,tak se mu ještě budu
hodit. Pak se mi zatmělo a od té doby si nepamatuju nic,myslím že jsem toho muže,co zemřel znala,ale nemůžu si na nic vzpomenout! Ani na svůj domov,matku,přátele,nic.“ „Tak to je velice zvláštní a stalo se v poslední době ještě něco zajímavého,Nischi?“No,potom už ne,ale dnes jsem zabila asi tak
třicet nižších démonů, kteří obtěžovali malou holku,jménem Kia.“ „Aha,a kde je ta Kia teď?“
„No čeká dole v lese,než přijdu,nemám teď vcelku nic na práci a v pátrání kdo sem, jsem zatím
nikam nedospěla,takže jsem jí slíbila,že ji zavedu domů,ona se totiž ztratila.“A ode mě chceš,abych ti pomohla najít tvou totožnost?“. „Ano,myslela jsem že byste mi mohla nějak pomoct,moc by mi to pomohlo.“ „Nu,já ti můžu poradit jedinou věc a to,že pomůžeš najít té dívence její rodinu,víc ti nemohu říct.“ „Takže vy něco víte?prosím řekněte mi to!“ „Ale Nischi,přece jsem ti svou radu už řekla a teď k té druhé radě,na co jsi se ještě chtěla zeptat?“ „No to byla rada týkající se Kii,potřebovala bych aspoň vědět,kterým směrem se máme vydat,když se její vesnice se jmenuje Ichig.“ Zatraceně,tak tuhle dívku bude čekat mnoho zkoušek,pomyslela si Genkai v duchu. „Myslím,že byste měly jít severo-
západní cestou a potom se ptát kolemjdoucích,víc newím Nischi. „Ale já ano“,řekl Kurama. Obě dvě se zároveň otočili,první však zareagovala Genkai: „Ale Kuramo,nemáte s Hieiem a Yusukem na práci
něco jiného?“ „Ale kde pak,míříme taktéž do vesnice Ichig,pro to vzácné vejce.“ „Aha,no co se týče
mě,nic se neděje,já vás tady nedržím,ale musíš se zeptat Nischi,jestli bude souhlasit… a… počkej jak ty můžeš vědět kam tato dívka míří?“ „Hehe,náhodou jsem vás zaslechl…“ „Jo tak náhodou?Tak jak ses rozhodla Nischi?“ A teprve teď se jejich pohledy střetly. Byla to kouzelná chvíle,ani jeden z nich nechtěl,aby to skončila,ale první pohledem uhnula Nischi. „No,když vezmu v úvahu,že newím,kde
ta vesnice je,tak mi nebude vadit,když budeme mít menší doprovod,ovšem zítra ráno odcházíme.“
„Dobře,dobře najdu Yusukeho a Hieie a řeknu jim to,tak zítra ráno na tom místě v lese,zatím ahoj Nischi.“ „Ale počkej,jak víš kde sem byla?“ Ale samozřejmě,že Kurama tuhle otázku už neslyšel,kdo ví,jestli omylem nebo naschvál?
3.
„Kde si byla tak dlouho,Nischi?Už jsem se začínala tady v tomhle lese sama bát“.“Promiň Kio,
trvalo to trošku déle,než jsem čekala.“ „Tak co,jak to vypadá,bude to jak jsme se domluvily?“
„Ano,jistě,ale půjdou s námi i tři kluci,protože jdou stejným směrem a snad i znají cestu, což bude jednodušší.“ „Tak dobře,ale….“ „Co se stalo Kio?Nestydíš se snad před nimi nebo ano?“
„No víš…asi jo..“ „Ale neboj nic se nestane kdyby někdo něco zkusil,tak bude trpět!“;)
Kia se usmála. „Tak dobře,budu ti věřit,ale kde budeme spát?Tady?“ „No ovšem,představovala sis
snad nějakej pěti hvězdičkovej hotel s bazénem?“ „No to ne,ale…víš,když tady byli ti démoni…“
„Ale prosímtě už se ničeho neboj! Nebo myslíš že sem moc slabá na boj s pár démony?!A mimoto,přece kolem nás bude to duchovní pole!“
„No dobře už nic neříkám…“Tak si Kia lehla pod nejbližší strom,ale Nischi ještě spát nehodlala.
Řekla si,že ještě na chvíli radši zůstane vzhůru.A dělala dobře,ten kdo jí sledoval jí sice nechtěl ublížit,
ale kdo by chtěl být sledován?!Ovšem tento špehoun byl tak tichý,že by ho nedokázal postřehnout snad nikdo.Kurama se ještě naposled před odchodem chtěl podívat na Nischi,nevěděl co ho k ní přitahovalo,ale něco tam bylo. Pozoroval ji snad do doby,než usnula.Ale stálo za to si na ten pohled počkat.Když ji viděl naposledy,tak měla svoje vlasy svázané gumičkou,ale teď si tu gumičku opatrně sundávala a délka jejích vlasů byla jako ta Kuramova.;) Ale ty vlasy se tak krásně třpitily a ona vypadala tak nedotčeně,skoro až nevinně. A najednou si všiml,že začíná usínat,její hlava se začala taktéž
opírat o strom.Byl to neuvěřitelný pohled,aspoň pro Kuramu. A najednou si pomyslel:Co se to se
mnou děje?Musím odejít nebo…se v ní utopím,v těch vlasech i ty její oči před sebou pořád viděl,
tak se otočil a rychle utíkal vyhledat toho Yusukeho a Hieie.Což nebylo tak těžké,jelikož Hiei se povaloval na stromě pár metrů opodál. „Hiei,slez dolů,potřebuji s tebou mluvit.“ Kurama ani nestačil
mrknout a Hiei už byl dole. „Ano, Kuramo?Co potřebuješ takhle pozdě?“ „Jen sem ti chtěl říct,že zítra ráno odcházíme do té vesnice Ichig, pro to vejce.“ „Alé…,už tak brzo?“ „No víš,budeme mít i dvě společnice,které tam míří také,můžeme jít s nimi.“ „No když nás nebudou zdržovat,tak je mi to jedno.“
Řekl Hiei a opět si vyskočil na svoje místo na stromě a usnul.Už zbýval jenom Yusuke,kterého nebude těžké najít,jelikož už určitě chrněl ve svém pokoji.Kurama se vrátil,vešel do Yusukeho pokoje a…….
jak očekával, ,Yusuke byl rozvalený na posteli a deku měl rozházenou všude kolem sebe.Kurama se jen tak potichu zachechotal, vzal do ruky budík,natáhl ho,přiložil Yusukemu k uchu a pustil. Yusuke se tak viděšil,že dal Kuramovi málem pěstí,ten ale naštěstí stihl uhnout.;) „Kuramo!!Co to zatraceně děláš?!“ „Gomen,gomen Yusuke já jsem ti chtěl jenom říct,že zítra ráno odcházíme do té vesnice Ichig.“ „Cože??Už zítra?!“ „Ano,už zítra, víš… ale budeme mít společníky..vlastně společnice…“
„Kuramo…ty proutníku ;) není mezi nimi NÁHODOU nějaká mladá..pěkná holka,že ne?;)))))
„No víš…hm…upřímně…vlastně ano..ale o tom se můžeš na vlastní oči přesvědčit zítra“,řekl Kurama a spokojený i když trochu červenající se odešel spát do svého pokoje.
Příští den: „Hm..Kuramo..nevěřil jsem ti,ale něco na ní je..“ „Yusuke,nech toho a radši je vzbuď!“
„Tak jako ty si vzbudil včera mně? „Jé,to radši ne,ta dívka umí slušně bojovat Yusuke“ ;)
„Opravdu?To teda pochybuju,vždyť je to jenom holka,ty sem ještě dobře bojovat newiděl.“
„Chceš to vyzkoušet?“ řekla Nischi a velice hbitě vyskočila na nohy(sice ne tak rychle,jak Hiei,
ale taky nebyla pomalá!).Yusuke se lekl,že málem spadl na zadek. „Sakra holka,ty seš ale rychlá,
ale na Hieie stejně nemáš.“ „Tss,nepotřebuju nikoho překonávat.!“ „Vstávej Kio!Jdeme!“
Kia sebou trhla,když uviděla ty tři kluky.Ten první měl červené vlasy a zelené oči a usmíval se milým usměvem,ten druhý měl černé vlasy a hnědé oči a usmíval se hloupým úsměvem a ten třetí měl taktéž černé vlasy a ohnivé oči,ale ten se radši neusmíval vůbec, jen sledoval dvě dívky a byl zřejmě netrpělivý,kdy už vyrazí na cestu.“Ahoj,my už se známe,já jsem Kurama,vedle je Yusuke a ten zamlklý je Hiei.“ „Jo,my už jsme se včera viděli,(Když to Nischi dořekla,tak se Yusuke podíval na Kuramu takovým tím uličnickým úsměvem) já jsem Nischi a tohle je Kia,to ona bydlí v té vesnici Ichig.Pojď sem Kio a neboj se jich,nic ti neudělají neboj.Kia popošla o krok dopředu a jen řekla:: „Ahoj,tak už bychom mohli vyrazit, ne?“
4.
„Konečně věta,kterou jsem chtěl slyšet“,řekl Hiei otráveně. „Ale Hiei,nebuď netrpělivý“,uklidňoval ho Kurama.A Yusuke jen tak prohodil k Nischi: „Na tohle si budete muset zvyknout,Hiei už je takovej“. No,to bude ještě zajímavá cesta,pomyslela si Nischi ironicky. „Ty máš nějaký komplex,Hiei?“
zeptala se s úšklebkem Nischi. „Já?Vypadám na to?! Jen už bych se chtěl vydat na cestu“. Tak všichni svižným krokem vyšli.Konverzace byla na bodu mrazu,tak se Nischi rozhodla prolomit ledy.
„A proč vy tři vůbec máte namířeno do té vesnice?“ „No víš,jdeme si pro Dračí vejce,poslední dračí vejce na Zemi a je ve vesnici Ichig“.Odpověděl Kurama mile. „Áha,a k čemu vám bude?Chcete vychovávat draka?!“ „No..vlastně přineseme ho jednomu příteli a on nám dá odměnu,jakou budeme chtít,v mezích možností samozřejmě.“ A ty si se taky ztratila nebo proč jdeš do Ichigu?“zeptal se Yusuke.“ „Ne,já pouze doprovázím Kiu,nemám zrovna co na práci.“ Ale Kurama pravdu znal,slyšel totiž ten rozhovor s Genkai celý.Nemohl se ubránit pohledu na Nischi,litoval jí,ale podle toho,jak ji
z rozhovoru s Genkai trochu poznal,věděl,že si Nischi bude vědět rady.Ovšem Nischi mu pohled opětovala,s čímž nepočítal a rychle pohledem uhnul.Cestou, si všímali(hlavně Kurama Kia a taky kupodivu Nischi) velice krásné a neznečištěné přírody kolem nich. Stromy rostly do výšky několika metrů a jejich koruny se krásně třpytily v záři slunce. Sem tam i zazpíval nějaký ptáček. Už se začalo stmívat,když dorazili do vcelku hustého lesa.“Tak dobře tady můžeme přespat“oznámil s ledovým klidem Hiei. „A můžeme rozdělat oheň,ne?“ zeptala se Nischi. „Ale ano,to není špatný nápad.“řekli zároveň Kurama,Yusuke a Kia. „Tak já půjdu nasbírat dřevo.“ Nabídla se Nischi. Všichni se zatím někam usadili a čekali,až bude dřevo..a taky Nischi zpátky. Ale někdo tady chyběl,Kurama.
Pomalu kráčel za Nischi,ale ta si ho kupodivu všimla. „Ty mě sleduješ Kuramo?Nebo myslíš,že neunesu trochu dřeva?“ „Ále…šel jsem náhodou kolem“:D „Jo jo a náhodou sbírat dřevo,co?“;)
„Ty jsi slyšel ten rozhovor s Genkai celý,že ano?Proto si se na mě díval,když jsem řekla,že nemám co
na práci,mám pravdu?Ale nelituješ mě,že ne?!! „Litovat tě?myslím,že netoužíš po něčí lítosti..chceš se jen vrátit domů,mám pravdu já?“řekl Kurama a smutně se usmál. V tom v Nischi,jaksi hrklo.
„Domů…já neznám svůj domov!!“rozčíleně zařvala a utekla i s dřevem zpět k ohni.Kurama neví,jestli se pletl,ale možná viděl i pár slz. „Nischi…“ řekl potichu a odešel taky k ohni. „ Tady je dřevo“.
Jen co to Nischi dořekla hodila dřevo na zem. I když spolu všichni moc dlouho nebyli,poznali,že s Nischi se něco stalo.Přišel už i Kurama. Všichni se na něho otočili. Ale z Kuramova pohledu se nedalo nic poznat. Jen se ohlédl za sebe,vydělal ze země pár kamenů,položil je tak,aby tvořily kruh a naskládal do něj dřevo.Hiei zatím jemně pokynul rukou k ohništi a dřevo se rozhořelo. Všichni mlčky posedali k ohni.Kurama vyhledával pohled Nischi,ale ta se na něho nedívala,viděl v jejích očích zmatek. Po asi tak pěti minutách opravdu trapného mlčení řekl Yusuke: „půjdu najít něco k jídlu,je tady někdo vegetarián?“ pronesl Yusuke zřejmě jen jako vtip,když zcela neočekávaně se ozvala Nischi: „Ano,já…půjdu si najít nějaké lesní plody.“ „Yusuke jen překvapeně zíral. „No tak já du.“ „A mě taky na chvilku omluvte…“ řekl Kurama. „Deš za ní,Kuramo?Že ty si jí něco udělal?!“Konečně se ozvala Kia. „Ale ne,taky nechci teď maso.“ Ale Hiei Kuramu odhalil a jeho jediná reakce byla ta,že se poškrabal na hlavě. „Nischi,počkej!“ Ozval se Kurama,který samozřejmě jen hledal něco bezmasého k jídlu.;) „Co chceš?“ vyštěkla Nischi. „No..jen jsem se chtěl omluvit,nemyslel jsem to tak.Nechtěl jsem ti ublížit.“ Podíval se na Nischi a myslel,že tentokrát od ní pohled neodtrhne,ty oči…ale odtrhla ho ona. Zaklonila hlavu a jen řekla: „Děkuju Kuramo“. Ale jak odcházela,jemně,téměř neznatelně ho pohladila po rameni.Ale Kurama si všiml,usmál se a pomyslel jsi: Tak a teď ať to dopadne,jak si přeje sám osud.Kurama taky odešel,ale s úsměvem na rtech.
5.
„Kde jste byli tak dlouho?Co..Kuramo!“ řekl Yusuke a zase se na Kuramu uličnicky usmál a Kurama mu úsměv oplatil. Jak se tak Kurama a Nischi dívali,všichni byli zřejmě po večeři. „Tak co?našli jste ty vaše lesní plody?“zeptala se Kia. „Ne,žádné jsme nenašli“Odpověděla Nischi smutně.“Ale to stejně nevadí,nemám hlad.“ Hiei se pomalu odploužil k nejbližšímu stromu a ztěžka na něj vyskočil.Zřejmě se přejedl,pomyslela si Nischi a začala se smát. Hiei se na ni podíval,jako kdyby se zbláznila,ale když si všimnul jak má nadmuté břicho,tak se potichu začal smát s ní. Ale ostatní už mezitím pomalu začali
polehávat okolo ohniště a ukládali se ke spánku.Nějakou nevysvětlitelnou náhodou vedle sebe leželi Kurama a Nischi. „Dobrou noc“ popřál všem Kurama a usnul. Nischi si myslela, že už usnuli všichni
a tak se po očku dívala chvíli na Kuramu,usmála se a zavřela oči.Ale když si myslela, že už všichni spí,neměla pravdu,jeden nespal. Hiei viděl její pohledy na Kuramu a uvědomil si, co se tady děje.
Snažil se usnout,ale ať dělal, co dělal,nemohl.Když už se mu to snad po dvou hodinách skoro podařilo,uslyšel divné zvuky. Podíval se za sebe a zjistil odkud ty divné zvuky přicházejí. Uviděl
Démona,ale ne tak ledajakého,tenhle byl jiný…až moc mu připomínal ty ovládané lidi na Turnaji černých bojových umění. Šel potichu vzbudit Kuramu,tak aby nevzbudil ostatní,ale vzbudila se i
Nischi. „Co se tady děje?!“ ale taky ho najednou uviděla. „Ty si myslíš,že budete bojovat beze mě?!“
„Ale bylo by to lepší,aspoň nebudeš zdržovat.“ Ale ve skutečnosti to takhle Hiei nemyslel.Nischi začala utíkat k údajnému démonovi. Kurama,kupodivu i Hiei se vyděsili a začali utíkat za ní.
„Kch,oni si snad myslí, že holka neumí bojovat“.Když už byli dostatečně daleko vzpomněla si Nischi na Kiu a na dálku kolem ní vytvořila duchovní pole. „Nischi,zastav,copak z něj necítíš jeho duchovní sílu?!“zařval Hiei. „Ty si myslíš,že neumím bojovat?!“ „Ale ne,tak sem to nemyslel!“ zařval znovu Hiei. „To určitě!“ opáčila zlostně Nischi a začala útočit. Položila ruku na zem a vložila do kořínků u protivníka svou sílu. Kořínky začaly sílit a obmotávaly se kolem jeho nohou a postupovala po celém těle.Už to nebyly kořínky,ale pořádně velké kořeny. Nischi už viděla Hieiův překvapený obličej,ale náhle se kořeny přetrhly.Kurama a Hiei v obavách předstoupili před Nischi,ale ta začala utíkat k protivníkovi. „Light attack!“ vložila opět sílu do meče.A začal boj zblízka.Nischi na protivníka krutě dorážela,ale ten nějak dokázal uhýbat.Teď byla řada na něm.Lehce se dotkl jejího meče a Nischina duchovní síla z něj zmizela…ten démon ji z meče vysál do sebe!!Nischi byla tak překvapená,že nestihla zareagovat a démon ji zasáhl ukradeným Light attackem! „Néé!“ zařval Kurama,běžel k Nischi,ale ta byla v bezvědomí.Už se začínal zvedat a připravovat se k boji,když mu Hiei stiskl rameno. „Kuramo,já se o to postarám.“ „A proč bych nemohl bojovat já?!“ opáčil Kurama. „Protože,za prvé,jsi moc rozrušený a za druhé,nějak mi ta Nischi přirostla k srdci;)“ „Tak co,ty náš slavný démone?Co by sis vybral za útok?“ řekl Hiei posměšně a hned vytáhl svůj meč a začal na protivníka hbitě dorážet. Zatím se Kurama s Nischi v náručí odplazil k nejbližšímu stromu a díval se na její zranění.To,co viděl bylo ohromující,její vlastní síla,kterou démon obrátil proti ní,byla zničující.Kdyby bývala démona zasáhla,tak je po něm.Vlastně Nischi obdivoval,že přežila! Nischi otevřela oči,které jí slzely bolestí. „Kuramo…“ stačila jen říct,než znovu omdlela. „Kurama s hrůzou v očích se jí pokusil zachránit.Jádro rány bylo na břiše,takže musel postupovat rychle,než se rána rozšíří.Odtrhl kus trička a na břicho začal pokládat léčivé bylinky.Nyní zpět k Hieovi: Hiei se chystal zasadit smrtící ránu,když ucítil další přítomnost démona,usoudil,že bude lepší nechat se démony vybít navzájem a odskočil kus dál. Obrovský výbuch elektřiny který přišel zpoza stromů málem zasáhl Kuramu s Nischi,ale najednou se kolem nich vytvořilo duchovní pole,Kurama cítil,že je to to Nischino.
„Nischi?“,ale Nischi nějak podvědomě vytvářela pole i v bezvědomí.To je zvláštní,pomyslel si Kurama.Hiei už byl v bezpečí ve stromech.A démon už byl mrtvý,tohle by nikdo nemohl přežít v přímém střetnutí.A konečně viděli původce toho výbuchu.Byla to kupodivu také dívka,ale ne ledajaká,měla dlouhé stříbrné vlasy,protkané červenými pramínky.Červeno-bílé šaty,ale nejzvláštnější byly oči,červené barvy s malými černými zorničkami.Byla démon,ale zřejmě na jejich straně.Hiei se na ni překvapivě a zasněně podíval,ale rychle tenhle pohled změnil na obvyklý neutrální.Jak však Dívka-démon upřela oči ke Kuramovi,viděla známou postavu. „Nischi?!“
6.
Dívka-démon chtěla začít utíkat,ale najednou jí zastoupil cestu Hiei. „Co tu pohledáváš a kdo si,že si toho démona jen tak zabila?“Hiei byl celý rozzuřený,jelikož místo něho démona zabil někdo jiný,to byla rána do jeho ega. „Dívka-démon si ho změřila krátkým pohledem a zadívala se mu do očí.Byl to krátký,ale výstižný pohled, tak Hiei uhnul,aby mohla pokračovat v cestě. Dívka-démon se rozeběhla
K ležící Nischi a Kuramovi. „Nischi…co se jí stalo?!“ podívala se na Kuramu,ale ten si jí skoro ani nevšiml,stále léčil Nischiny rány.Potom si jí všiml. „Ale ty si démon!Jak můžeš Nischi znát?“ „Jsem její přítelkyně,setkaly jsme se dávno“. Ale dál se nedostali,Nischi se vzbudila,sedla si a opřela se o Kuramu. V tom se k nim přiblížil Hiei. „Ty..jsi mě zachránil!…“ a podívala se na něj tím pohledem jako před chvílí u ohně.Hiei ten pohled znal,když ho viděl,usmál se. „Nischi!Jsi v pořádku?“Strachoval se Kurama a začal jí ohmatávat břicho.Nischi se začervenala a jen se na něj podívala tázavým pohledem.Kurama si všiml,že se na něho tázavě díval a začervenal se taky.Stalo se něco, co by nikdo nečekal.Hiei se začal potichu smát,a rozesmíval sečím dál tím víc,až začal slzet.A to se Nischi a Kurama začali červenat ještě víc.když se uklidnili,Nischi si konečně všimla té dívky-démona. „A ty jsi kdo?“ „Já?Nischi?Ty mě nepoznáváš?To jsem přece já!Kazumi!“ „Kazumi?něco v hlavě mi říká,že tě znám…ale nemůžu si sakra na nic vzpomenout!! „Ach…co se ti to stalo?“
„Ten proklatý démon…on mi vymazal paměť!!!!“ „To ej zlé,říkla jsem si, co se stalo,když jsi se nevracela zpátky do vesnice…po tom co se stalo..“ řekla Kazumi a smutně se na Nischi podívala.
„Co se stalo?Musíš mi to říct!Rychle!“naléhala Nischi. „No..potom co někdo zabil tvého otce jsi se nevracela zpět,tak sem se rozhodla, že tě půjdu hledat. Nischi se na Kazumi nevěřícně podívala…nemohla tomu uvěřit…takže ten muž z jejích vzpomínek byl..její…OTEC! „Ne…to nemůže být pravda!On věděl,že ho budu hledat…proklatý DÉMOOOOON!!!“ poslední slovo zařvala tak hlasitě,že by nikdo neuvěřil,že před chvíli byla v bezvědomí. Opatrně a těžce vstala a začala se blížit k nějákému stromu. Kurama ani nestačil zareagovat.Hiei taktéž ne. Když už stála u stromu začala do něj bušit a mlátit,tak,že mu bylo za okamžik vidět i jádro. Kurama běžel za ní a chtěl jí pomoct,aby se uklidnila,ale Nischi si ho nevšímala,jen se na něj podívala očima plných slz.Nischi použila zbytky svých sil,aby zdeformovala ten strom,takže omdlela a spadla Kuramovi rovnou do náruče.Ten ji zvedl a šel s ní zpět k ohni,kde předtím spali,aby ji znovu ošetřil.Mezitím probíhal rozhovor mezi Kazumi a Hieiem. „A ty si kdo?“zeptala se Kazumi. „Kch,já jsem Hiei a vůbec to si myslíš,že sem můžeš tak vtrhnout?!Už jsem toho démona skoro měl!“ „A hele,pán má velké ego a je naštvanej“ řekla posměšně Kazumi,ale její pohled vypovídal o tom,že to myslí jenom ze srandy. „Ccc,a proč si vůbec musela tohle Nischi říkat?!Neviděla si,že je na tom už tak dost špatně?!“ „A dokonce se zajímá o naši Nischi“,řekla zas Kazumi. „Dá se říct,že mi není jedno,co se s ní stane.Je moje..jak je to slovo…hm…jo!Kamarádka!Je to moje kamarádka!“ „Aha…,tak kamarádka…“. Ale je dobře, že jen kamarádka,pomyslela si Kazumi. „A jak si vůbec věděla,že je tady?“ „Já jsem to nevěděla,jen jsem slyšela zvuky z boje a boj je můj živel,takže sem si řekla, že bych se mohla odreagovat.“ „Aaaha!“
„Tak bysme mohli jít za nima,ne?!“ „Jo,to bychom mohli“odpověděl Hiei a oba se vydali vedle sebe k ohni za ostatníma.
7.
Jakmile Kurama s Nischi v náručí přišli k ohni,tak vzbudili Kiu. „Co se to…“ říkala Kia rozespale a snažila se otevřít oči.Jakmile se jí to povedlo,hned uviděla Nischi. „Nischi…“ zašeptala a podívala se na Kuramu tázavým,smutným pohledem. „Neboj se…bude v pořádku!“ snažil se přesvědčit Kiu Kurama,věděl,že Nischi neumře,ale měl starosti s tím,jak se bude rána hojit. „To doufám..a co se vůbec stalo,že je zraněná?“ „Hiei uslyšel démona a chtěl mě potichu vzbudit.Jenže se probudila se i Nischi a pochopila to tak,že Hiei si o ní myslí,že stojí za nic a neumí bojovat.Ale Hiei to tak ve skutečnosti nemyslel…Takže se Nischi vydala proti tomu démonovi a my jsme ji už nestihli zadržet.Démon použil její vlastní sílu proti ní a způsobil jí tohle zranění.“ „Hiei by měl občas promyslet svoje způsoby.“ „Ehm…“ odkašlal si Hiei a zlostně se na Kiu podíval.Ovšem tenhle pohled rychle zmizel.Hiei si totiž uvědomil,že tohle je jeho chyba.Kdyby Nischi vzbudil,nebyla by teď zraněná.
„Jak jí je?“ zeptal se Kurami. „Myslím,že trvalé následky mít nebude,ale asi bude trvat nějaký ten čas,než se to zahojí.“odpověděl smutně Kurama. „A kdo si ty?“ podívala se Kia na Kazumi. „Já jsem Kazumi,jsem kamarádka Nischi…ale bohužel si mě nepamatuje…říkala,že jí nějaký démon vymazal paměť.“ „Cože?“ vykřikla Kia. A rozmáchla se rukama tak daleko,že dala facku Yusukemu. “Hele,bacha!To celkem bolelo“. Yusuke se probudil.Všichni na něho v tom zmatku úplně zapomněli.Ale jaktože neslyšel zvuky z boje? Yusuke si vyndal ucpávky z uší a pohodlně se protáhl a zívl.Hiei byl v pokušení Yusukeho praštit.Bohužel jeho myšlenky týkající se facky Yusukemu přerušila Kazumi. „A ty si kdo?“zeptala se Yusukeho.“To bych se měl ptát spíš já,ne?Co tady děláš?!Ale počkej..ty si..démon!“ Yusuke vstal a postavil se do obranné pozice. „Ale klid Yusuke,je to Nischina kamarádka.“ Stihl říct Kurama. Yusuke se opět posadil a chvíli na sebe všichni zírali.Kazumi stále vydávala pohledy k Hieiovi,ale naštestí si toho Hiei nevšímal. Ovšem Kia ano. Byl by si toho všiml i Kurama,ale byl zabraný do ošetřování Nischi.Náhle se Nischi probudila a pohledem zkoumala ostatní. „Co..co tady všichni děláte?!“ řekla naštvaně Nischi a pokusila se vstát. Ale její pokus byl neůspěšný.Kia a Kurama se jí pokusili pomoct,ale Nischi je naštvaně odehnala a šla si s velikými obtížemi lehnout daleko od všech.Potřebovala si vyčistit hlavu.Její otec je mrtvý.A může za to ten hnusně se smějící démon.Dostane ho!Dostane ho i kdyby ji to mělo zabít!!Lehla si k jednomu stromu(stromů tam byl opravdu přebytek). Všichni na ni překvapeně zírali.Pak se Nischi zvýšeným hlasem ozvala. „Co se na mě tak díváte?!Nejsem žádnej mrzák!Dosatnu se z toho.“ „Ale Nischi…“ řekl Kurama,ale než stihl doříct to,co chtěl,Nischi ho přerušíla. „To, že jsem neporazila toho démona nic neznamená!Skoro se to povedlo!A ta rána není smrtelná,takže zítra můžeme pokračovat v cestě do vesnice Ichig.“ Řekla a zaťala pěst. Všichni,kromě Yusukeho a Kii dokázali pochopit její zlost a touhu po pomstě. A nechali jí spát.Kia chtěla jít za ní,ale Kurama ji zarazil a řekl jí,ať nechá Nischi spát.Kia neochotně souhlasila a šla spát.Yusuke učinil totéž a nemusel ho nikdo nutit. Kurama si šel taky lehnout,ale snažil se být co nejblíž Nischi…kdyby jí náhodou začala bolet ta rána. Kazumi si chtěla jít také lehnout,ale Hiei ji zarazil,chytil za ruku a podíval se jí do démonských očí. „Můžeme ti věřit?!Jak máme vědět, že nejsi nepřítel?“ „Myslím,že můžete,kdybych byla nepřítel,už jste všichni mrtví.“ „Ty si myslíš,že by si mě porazila?!Ccc…“ „Myslím,že ano,všechny včetně tebe,Hiei.“ Odvětila Kazumi a podívala se mu do očí. V tu chvíli Hiei přestal odporovat(ani nevěděl proč) a šel si vyskočit na nejbližší strom. Kazumi si lehla k ohni,vedle Kii. V tu chvíli,už mohli klidně spát.Ale nikdo si nevšiml,ani Hiei,že je pozoruje,velmi dobře skrytá sledovací koule. A ten démon,co je celou tu dobu pozoroval,přes tu sledovací kouli,se začal ďábelsky smát.
8.
Vysvitlo slunce. Jako první se probudil Hiei. Zeskočil ze stromu a šel probudit ostatní. Nejdřív probudil Kuramu a jelikož byl Kurama blízko Nischi vzbudila se i ona.Celé tělo jí bolelo.Pokusila se vstát,ale zase si musela sednout. Kurama jí chtěl pomoct,ale Nischi jeho pomoc odmítla. „Neboj se,já umím chodit i sama.“„Gome,gome,chtěl jsem ti jen pomoct“ odpověděl naoko uraženě Kurama. Nischi ztěžka vstala. Kurama šel vzbudit ostatní. „Ne,co…nechci jít do školy!“ řekla ještě v polospánku Kia. Kurama se začal tiše smát. „Ale musíš jít do školy Kio nebo nebudeš nic umět“. „Ale já nechci!Bolí mě břicho a taky hlava…mamíí!“ Kurama se neudržel a začal se smát hlasitě. „Co se to…Kuramo!!“ vykřikla Kia,když nad sebou uviděla smějícího se Kuramu. Hiei,který právě stál kousek od nich se taky začal potichu smát. „To nebyl dobrej vtip!“ řekla rozčíleně Kia. „Opravdu?Hm..tak to se omlouvám, Kio. Řekl Kurama a pomohl jí vstát. Kia hned běžela za Nischi.
„Dobré ráno,Nischi.Jak ti je?“ „Je mi dobře co pořád máš?! „Nic, jen že nevypadáš zrovna nejlíp.“
„Hm..tak to ti teda děkuju..“ „Ale takhle sem to nemyslela…“ „Dobře, dobře chápu.“ Kia šla vzbudit Kazumi a Yusukeho. U Kazumi to nebylo tak těžké,kdo ví,jestli vůbec zamhouřila oka. Poté šla k Yusukemu,tam už to bylo obtížnější. Chtěla s ním zatřást,ale Hiei ji zarazil,přece si nenechá ujít takovou příležitost. Vzal si kousky uhlí ze včerejška a pomaloval ho s nimi. V konečné fázi jeho mistrovského umění měl Yusuke na obličeji velký plnovous,obrovské kruhy pod očima a taky mu tam přimaloval pár vrásek. Takže v konečné fázi Yusuke vypadal jako starý motorkář po opici. Pak do něho dloubl klackem. Yusuke se líně protáhl a stoupnul si. V tu chvíli se všichni začali příšerně smát.
Ale Yusuke nechápal čemu. Tak to nechal být. Hiei se těšil, až potkají nějákého kolemjdoucího. Všichni byli už vzhůru,takže mohli vyrazit na cestu. První šel Hiei, za ním Kurama,vedle Kurami šla Nischi a vedle Nischi se vetřela Kia. Kazumi s Yusukem šli na konci.Kazumi,aby všem hlídala záda a Yusuke,protože se mu nechtělo chodit rychle. Kurama se divil, že se Nischi tak rychle uzdravuje. Ale Nischi šla obdivuhodně rychle. Bylo jí zle,všechno jí bolelo,ale nedávala to najevo,k čemu by bylo,kdyby se o ní všichni strachovali.Nesnášela to. Byla hodně hrdá. A tak putovali pořád dál.Kolem nich se míhal bezpočet stromů. Tu a tam se mihl i nějaký ten zajíc,ptáček,dokonce i liška. V podvečer, všichni utrmácení,kromě Hieie, přišli konečně do nějáké malé vesničky na mýtině. „Počkám radši tady,“ řekla Kazumi, „nemám dobré zkušenosti se střetnutím s vesničany.“ „Dobře,tak mi se porozhlídneme kolem a přineseme něco k jídlu a pití. „Dobře,počkám“.
Jakmile vešli do vesnice,všichni je zkoumali pohledem. „Asi nejsou zvyklí na návštěvy.“ Řekl Yusuke a zazubil se.Potom prošel kolem studny a uviděl co má na obličeji,zkoumal všechny pohledem a ciděl jak se Hiei málem dusí smíchy. „Ty jeden malej!…“ „Ale…haha……“ bylo všechno na co se Hiei zmohl.Yusuke si utřel obličej a šli dál. Začal všem kolem sebe mávat a řvát: Dobrý den,jak se máte?. Hiei se na něho podíval a nevěřícně zakroutil hlavou. V tu chvíli Nischi něco napadlo. „A máte někdo peníze na to jídlo a pití??“ „Jistě odvětil Hiei a ukázal měšec. „ A ten je tvůj nebo toho pána co právě prošel kolem nás?“ Hiei udělal nevinný výraz. „Aha“ řekla Nischi. „Tak rychle, než si toho někdo všimne. Jakmile to dořekla,dostavila se palčivá bolest do té rány. „Au“ „Nischi!Si v pořádku?“ zeptal se starostlivě Kurama a Kia se k nim rychle přiblížila. „jsem v pořádku,hlavně klid.“ Řekla klidně Nischi. „Hele,obchůdek!“ vykřikl Yusuke. „Dobře,deme tam.“ Řekl Hiei. Všech pět vešlo do obchodu. Vonělo to tam bylinkami a taky byly všude vyvěšeny. Vypadalo to tam útulně. Za pultem se objevil malý chlapík a přivítal je jemným hláskem. „Dobrý den,vítam vás.“ Slova se ujal Kurama. „Dobrý den,potřebovali bychom nějaké zásoby jídla a pití.“ „Ale ovšem,od toho tady jsem.“ Vybrali si jídlo i bezmasé,aby se najedla i Nischi. Kurama maso nemusel,ale občas nějaké snědl,takže se nakoupilo něco i pro něj. Pití se tu neprodávalo(nikdo nevěděl proč) tak jim dal prodavač vaky a řekl jim,že si můžou vzít vodu ze studně. Nichi šla napřed,aby tak učinila a když vyšla ven Kurama se ještě zeptal: „A nemáte prosím vás ještě nějaké léky?“ „Ano,ano,myslím,že by se tady nějaké našli. Tady tahle bylinka umlčí bolest a zahojí rány. Nebo si přejete na bolesti hlavy?“ „Ne, ne stačí ta první.“ „Dobře,tak tady je.“ „Hiei,zaplať to prosímtě“řekl Kurama a odcházel,za ním se vydali Yusuke a Kia. No jasně,všechno nechte na mě,pomyslel si Hiei. Po té vyšel za nimi,vodu už měli nabranou,tak se vydali za Kazumi. Už byl večer a hvězdy se třpytily na obloze. Pak Hiei uviděl vzdálená světla,která se nebezpečně blížila ke Kazumi. „Sakra,našli ji.“ Řekl jen Hiei a začal utíkat ke Kazumi. Ostatní ho napodobili a taktéž utíkali k ní.
9.
„Ještě kousek a máme ho!zabijeme ho!démony ve vesnici nestrpíme!!“ slyšela Nischi. „O,ne!Oni ji chtějí zabít!“ řekla Kuramovi a Hieiovi. „Kio,počkej tady s Yusukem.“ „Ale já chci bojovat!Přece nebudu hlídat malou holku!“ stěžoval si Yusuke. Nischi ho spražila pohledem tisíců blesků a Yusuke zmlkl. „Já je dostanu!“ řekl Hiei. „Ale Hiei,nesmíme na ně útočit!Jsou to lidi,zkusíme se s nimi nejdřív domluvit,když to nepůjde, nějak je zastraším,ale žádní mrtví lidé!“ „Tss,ale jestli budou odporovat zabiju je!“ Doufám,že odporovat nebudou,pomyslel si Kurama. Už byli skoro u nich,ale potíž byla,že oni už byli skoro u Kazumi. Myslím,že Kazumi nebude váhat v zabíjení,řekl si opět Kurama. „Hiei,běž napřed a zastav je,než s Nischi doběhneme.“ „Dobře,ale rychle“. Teď si Kurama uvědomil,že s ním Nischi není!Kde by mohla být??už ji uviděl,ležela na zemi v kaluži své vlastní krve.Ale náhle vstala.Kurama se za ní rozběhl. „Běž!Musíš je zastavit,než udělají něco Kazumi,to ona mi řekla,že můj otec byl zavražděn,vděčím jí za to!“ „Ale Nischi..“ „Neotálej!A rychle běž!“ Kurama ji poslechl,ač nerad. Utíkal za Hieiem. Situace se zhoršila,vesničané byli už u Kazumi a ta se na ně chystala použít výboj elektřiny.Na poslední chvíli se před ní objevil Hiei a náznakem ruky jí ukázal,aby přestala. Kazumi poslechla,zajímalo jí,jak se vyvine situace. „Uhni nám z cesty!Zabijeme toho démona!A tebe s ním,jestli neuhneš.“ „Hm..vy,že zabijete mně?!To bych se na to podíval“ řekl Hiei a oddělal si šátek,chránící Třetí oko. Všichni se zděsili a ustoupili o krok zpět. V té chvíli přiběhl Kurama,trochu se zadýchal,ale za chvíli byl na tom s dechem zase v pořádku. „Kde je Nischi?“ zeptal se lhostejně Hiei. Kurama se na něho podíval smutným pohledem a Hiei poznal,že se radši ani nemá ptát. Ale Nischi se nevzdává tak snadno. Jakmile se jí rána otevřela, zachvátila ji bolest jako nikdy předtím. Spadla na zem a z rány na břiše jí začala téct krev. Po přinucení Kurami,aby pokračoval v cestě za Kazumi, se Nischi pokusila vstát. Šlo to ztuha.Vstávala pomalu,ale jistě.Z trička jí kapaly kapky krve,třásla se,ale zvládla to.Vstala,nejtěžší část má za sebou,ale teď přišla na řadu ne o moc lehčí část,dojít za ostatními.Zbývalo jí už jen pár kroků.Už tam skoro bude. Blížila se ke všem zezadu.Nikdo si jí zatím nevšiml. „Kazumi…co se tady stalo?…“ zeptala se ztěžka Nischi. Všichni se na ni překvapeně podívali,ovšem nejvíce ustaraný pohled měl Kurama. „Nischi,co se ti stalo?“ zeptala se Kazumi. „Ále,jenom takové povrchové zranění“ řekla bezstarostně Nischi a mimoto,ptala jsem se první.“ „Kolik vás tady ještě je?!“ zeptal se jeden postarší muž. „Už jsme všichni,ale myslím,že na vás stačí jen jeden z nás.“ Řekl s opovržením Hiei. „Hiei,nech mě radši mluvit“ řekl mile Kurama a s úsměvem se otočil k vesničanům. Jak ale uviděl jejich naštvané výrazy jeho úsměv rychle zmizel,začal vyjednávat. „Vážení vesničané,nechceme vám ublížit.“ „Aspoň někteří z nás.“ Dodal Hiei. „Opravdu ne,jen jsme potřebovali doplnit zásoby jídla a pití.“ „A taky jste mi ukradli měšec!!“ zakřičel jeden chlapík. Nischi se podívala na Hieie. „No co, kde jinde jsme měli vzít peníze??“ odpověděl se strnulým úsměvem Hiei. „A útočili jsme na některého z vás?Z vesnice jsme odešli naprosto v klidu,bez potyček.Takže nemáte důvod na nás útočit.“ „To je sice pravda,ale démoni zabíjí,tak vás zabijeme dřív, než vy nás.“ Je úplně šílený a ostatní ho poslouchají!Řekl si Kurama.
„A vy mu věříte?“najednou zakřičela Nischi. „Podívejte se na sami na sebe!Kdyby vám váš vůdce řekl,že jeden z vás je démon,tak ho bez přemýšlení zabijete!Zamyslete se nad sebou,ještě není pozdě.“ Všichni zklopili hlavy,až na jejich vůdce. „Nevidím důvod,proč bych tě měl poslouchat,si určitě jedna z nich!“řekl vzpurně velitel vesničanů. „Vypadám na to,že bych mohla někomu ublížit?“odpověděla smutně Nischi. Zamotala se jí hlava,ale někdo jí podepřel a dovedl ke stromu,o který se mohla opřít. Byla to Kazumi. Otočila se na vesničany. Ti ustoupili opět o krok zpět. Chystala se použít výbuch elektřiny.
10.
Kurama se prudce otočil na Kazumi: „To přece nemůžeš, jsou to přece jenom lidi!“ Než Kazumi stihla odporovat, velitel vesničanů se začal smát. Byl to takový typický šílený smích psychopatů. „Aspoň někteří z nás jsou jenom lidi.“ Jen co to dořekl, odplivl si a oči mu zablýskly červeně. „Je to démon!“
Zvolal překvapeně Hiei. Ale jakto,že jsem necítil jeho duchovní sílu?! Pomyslel si Hiei. Jako by mu velitel-démon četl myšlenky. „Víš, tuhle vlastnost skrývat svou duchovní sílu si nemůžu vynachválit.“
Poslední slova už vyslovoval silnějším,hlubším a hrozivějším hlasem,jelikož se začal měnit do své pravé podoby. Nikdo se ani nehnul. Démon se z lidské podoby změnil do…velkého…hovnivála. I když
to byla napjatá chvíle, Nischi se začala smát. Vlastně se tak trošku chechtali všichni. „Co je tady k smíchu??“ Řekl mega hovnivál a začal vypouštět velice nepříjemné výpary. Yusuke s Kiou, kteří byli
schovaní v lese, daleko od hovnivála, ten smrad cítili taky, takže jistě pochopíte, že se mohli ostatní, co byli u něj blízko, udusit smrady. Kurama kolem Nischi, Kazumi a Hieie vytvořil voňavý prášek, takže to vypadalo na souboj čichových buňek. Když už tam stáli tak 20 minut, Kurama si setřel pot z čela. „Sice není tak moc těžké vytvořit tuhle vůni kolem nás, ale nemůžeme tady být století!“ „Tak já se o toho démona postarám.“ Řekl Hiei. (Vzhledem k tomu, že voňavé pole bylo jen u Kurami a jeho přátel, ostatní vesničané už dávno omdleli smradem, takže Yusuke a Kia měli co dělat, aby se udrželi). „A budeš schopný zabít ho jednou rukou, Hiei?“ zeptal se Kurama. „Samozřejmě, ale proč jen jednou?“ otázal se Hiei. „No víš…“(nastal okouzlující, komický úsměv Kurami) „Druhou rukou si asi budeš muset držet nos…“;) „Hmm..em..“ zarazil se Hiei. „Dobře,du na něj“pravil nebojácně Hiei a hrdinsky vyskočil, držíc si svůj nos.=) Udělal pár rychlých seknutí a démon padl na zem mrtvý. Nebylo to těžké. Démon asi počítal s tím, že se v jeho smradu všichni udusí. A málem se to stalo, nebýt Kurami. Démon byl mrtvý a tím pádem se pach začal vytrácet. „Výborně Hiei“. Řekl pochvalně Kurama. Hiei se jen ušklíbl. Nischi se chraptivě zasmála. „Jako vždy skromný.“ Ušklíbla se, v úšklebku byla však poznat bolest. Kurama se prudce otočil na Nischi a vydal se směrem k ní.
Nischi jen nepřítomně zakroutila hlavou a požádala Kazumi, aby jí pomohla vstát. „Ale přece teď nikam nebudeš chodit?!“ „To tady mám zůstat sedět, jako nějaká vyčerpaná babička na procházce?!“
vyjela Nischi. „Ne, ale chvíli ještě zůstaň na místě a v klidu seď!“ osočila se na ni Kazumi. „Když mi nechceš pomoct, tak vstanu sama!“ Mezitím už byl Kurama u ní. „Kampak, kampak?“ zeptal se.
„Jdu zpátky pro Yusukeho a Kiu.“ Odpověděla Nischi. „To v žádném případě,rána se ti zase otevřela, jestli sis nevšimla.“ „Ále,to nic není, potřebuju se jenom trochu projít.“ „Hiei, pomoz nám!“ řekl Kurama Hieiovi, ale Hiei už tam nebyl. „Kam se poděl náš hrdina?“ zeptala se ironicky Kazumi.
Ale Hiei už byl pryč. „Zatím, co jste se tady hádali, vzkázal jsem Yusukemu a Kii, že je čistý vzduch…a to doslova…za chvíli by měli být tady.“ „Ahóóóój!“ zařval na všechny s úsměvem Yusuke. Kia se ho držela za ruku. Poté uviděla Nischi. Přiběhla k ní. Nischi dala oči v sloup. Pak jí něco napadlo, tušila, že ji Yusuke v tomhle podpoří. „Tak co, Yusuke?Deme?“ „Jo, jasně, ale nejdřív vstaň, ty lenochu.“Řekl Yusuke s úšklebkem na tváři. „Yusuke! Copak nevydíš, že je zraněná?!“ řekl podrážděně Kurama. „To nic není, taky mě bolí břicho a jdeme dál, mimoto to není tak zlé.“ „Taky bych řekla! Věděla jsem, že mě budeš chápat Yusuke.“ Yusuke se opět ušklíbl a pomohl Nischi vstát.
„No vidíte, říkala jsem, že to nic…“ Nischi klopýtla a chytla se za ránu. „Nic není“.
11.
„Tak a dost!“ Řekla už naštvaně Kazumi. „Zůstaneme přes noc tady.“ „Ale…“ „Žádné protesty!“ opáčila rychle Kazumi. A Kurama s Kiou jen souhlasně přikývli. „Pfůů…O.k.“ řekla naštvaně a uraženě Nischi a obrátila se zády k nim. „Tak mi deme s Kiou pro dřevo, Yusuke, ty bys mohl dojít zase pro nějaké ty kameny na ohniště. O.k.?“ „Jasně.“ „A Kuramo…ty bys tady asi měl zůstat a hlídat zásoby a taky Nischi, aby jí nenapadlo utéct.“ Řekla Kazumi a ušklíbla se. Hiei se otočil a odcházel pomalu pryč. „Co..kam deš Hiei?“ zeptala se Kazumi. „Jdu se projít, nějaký problém?!“ „Ovšem, že ne…“ odpověděla Kazumi a ještě něco si pro sebe potichu brblala. Zatímco se ostatní pomalu rozcházeli, Kurama si šel pro svoje věci a vytáhl bylinky. Po té se opět pomalu přibližoval k Nischi.
Ta byla stále otočená zády a nasupeně koukala na hvězdy. „Nischi?“ řekl opatrně Kurama. „Hm?“
Opáčila Nischi a trošku se pootočila na Kuramu. Uviděla jeho lítostivý pohled, plný starostí a strachu.
A otočila se úplně. Kurama se děkovně pousmál. „Potřebuju ti očistit tu ránu“ řekl Kurama a pomalu odhrnoval tričko. Nischi se slabě začervenala. Za jiných okolností by se červenal i Kurama, ale teď měl velkou starost o to, aby se Nischi uzdravila. Pomalu osahával ránu. „Sss“ potichu sykla Nischi, jako náznak bolesti. Kurama vyčistil ránu bylinkami a dal tričko na svoje místo. „Děkuji“řekla potichu Nischi. „Nemáš vůbec za co, za několik dní by se to mělo zahojit, ale měla bys zůstat opravdu v klidu a nenamáhat se, což půjde s tvojí povahou ztuha.“ Jakmile viděl, že Nischi chtěla něco opáčit, stačil se na ní podívat svým odzbrojujícím pohledem a Nischi zmlkla. „Nemusíš se o mě tak starat, zvládla bych to i sama.“ Řekla Nischi. „Tomu věřím, ale aniž bych podceňoval tvoje schopnosti, tohle bude jistější…a mimoto…“ nedořekl Kurama ostýchavě. „Mimoto?“ zeptala se Nischi. „Mimoto..nechci aby se ti něco stalo…“vykoktal Kurama a rychle se zvedl, aby odešel. Nischi ho stihla chytit za ruku. Chvíli se dívali navzájem do očí. „Zůstaneš tu se mnou seďět?“ zeptala se potichu Nischi. Kurama nic neřekl a sundal ze sebe její ruku. Nischi smutně svěsila hlavu a opřela se o strom. Pak si všimla, že Kurama sedí kousek vedle ní. „Opravdu krásné hvězdy.“ Řekl Kurama a oba si vychutnávali tento okamžik a společně ty hvězdy pozorovali. „A helemese“ řekla s úšklebkem na tváři Kazumi. Oba s sebou trhli. „Hehe, lekli jste se?To svědčí o tom, že nemáte čisté svědomí, holoubci.“ =) „A kde máš ty svého holoubka, Kaz?“ řekla též s úšklebkem Nischi. „Já?…já přece žádného holoubka nemám“ řekla Kazumi, ale Nischi si všimla jak se Kazumi na malý moment začervenala. Už se vrátil i Yusuke a opožděná Kia. Takže mohli rozdělat oheň. Yusuke udělal opět kamenný kruh a Kazumi s Kiou do něj naskládaly dřevo. „A kde je sakra Hiei?! My odvedeme všechnu práci a on se pak bude jen vyhřívat u ohně!“ řekl naštvaně Yusuke. „Říkal jsi něco Yusuke?“ zazněl Hieiův hlas blízko nich. „Asi mi máš pořád za zlé, ten malý žert s tím uhlím….že?“ zeptal se výsměvně Hiei. „Ty malej skrčku! To si s tebou ještě vyříkám!“ „Klidně, až s tebou skončím, nezůstane ti hlava na krku.“ Odpověděl a naštvaně zuřivě na sebe koukali.
12.
„Ale no tak, žádné rvačky před večeří….a ani po večeři!“ Řekla ironicky Kazumi. „Pche…“opáčil Hiei, ale už se nesnažil nějak začít boj, kupodivu. Poté Hiei odkráčel ke dřevu a zapálil ho. Otočil se k Nischi. „Už si v pořádku?“ zeptal se jí naoko lhostejně. „A kdo říkal, že mi kdy něco bylo?“ odpověděla otázkou Nischi. „No, myslím, že to krvavé tričko tomu napovídá, zeptám se ještě jednou, už jsi v pořádku?“ „No, když jinak nedáš, O.k., jsem v pořádku, děkuju za optání, Hiei.“ „Maličkost..řekl Hiei. „Tak mohli bychom už konečně jíst?! Mám hlad!!!“ řekl nedočkavě Yusuke. „Dobře, dobře“ řekl Kurama a začal vytahovat zásoby jídla, co koupili ve vesnici. Každý si vybral, na co měl chuť. Tak tiše seděli a jedli.;) „Mimochodem Kazumi, ještě jsem ti nestihla poděkovat za tvojí pomoc, jak jsi mě podepřela a odnesla ke stromu.“ Řekla Nischi tiše a slabě se na Kazumi usmála. „Nemáš vůbec za co! Jsme přece kamarádky…I když si na to nevzpomínáš..“ řekla smutně Kazumi. „Ale neboj se, =) jakmile najdu toho démona, ještě předtím, než ho zabiju, vytluču z něj, jak se mi má vrátit paměť!“ „Dobře a já ti s tím pomůžu….s radostí.“ Úsměvně odpověděla Kazumi. „Ano, to mi všichni“ hrdinsky, také s úsměvem řekla Kurama. Nischi byla patřičně dojatá. Ale brzy se vzpamatovala a dobře to skryla. „Děkuji, jste opravdoví přátelé, ale chci zabít toho červa sama.“ „No já se ti do toho plést nebudu, je to tvoje pomsta…ale pamatuj na to, že nevíš jak se silný a je možné, že i když bojuješ dobře, že ho neporazíš.“ Poukázal malý detail Hiei.
„Ano a od toho jsme tu my.“ Přikývl Kurama a poté i Kazumi, Yusuke a Kia. „Děkuji, díky..ale je to můj boj, bude to takzvaně na život a na smrt.“ Když Nischi uviděla jejich obličeje a otevírající se pusy, aby něco namítli, rychle dodala. „A nikdo z vás mě nepřesvědčí o opaku. Dobrou noc“ řekla Nischi rychle a lehla si kousek od ohně. Kurama si řekl, ráno moudřejší večera a šel též spát. Yusuke si ani nenamáhal lehnout a usnul v sedě. Kia se připlížila k Nischi a lehla si k ní. Kazumi a Hiei si věnovali jeden krátký pohled a ulehli také. Bylo zvláštní, že si Hiei nešel lehnout na strom… Spali všichni velice tvrdě, takže si opět nevšimli létající pozorovací koule. A také nemohli vůbec slyšet hlasitý odporný smích, který se k nim přibližoval víc a víc. Nischi už byla blízko ke své pomstě. Probudil je malý skřivan. Yusuke naštvaně otevřel jedno oko, pak druhé…a nakonec neochotně vstal. Začínali se probouzet i ostatní. „Hiei, kam jdeš?“ zeptal se Hieie Kurama. „Jdu se podívat co je před námi, za moment jsem tady.“ Odpověděl Hiei a okamžitě zmizel. Kurama začal schovávat zásoby a ostatní ty věci. Hiei byl byl v mžiku zpět. „Před námi, tak 100 metrů je teplý pramen. Potkal jsem jednu vesničanku a ta tvrdí, že jsou léčivé.“ „Sqelí, takže si můžeme udělat na chvíli oddych a uděláme si menší prázdniny.“ Navrhla nadšeně Kia a Yusuke jen horlivě přikyvoval. Kurama se v přikyvování přidal a Hieiovi to bylo jedno. (Jak jinak) =). „Ale to se zdržíme, já toho démona chci dostat co nejdřív.“ Namítla Nischi. „O tom se nebudeme dohadovat. Ten pramen ti může hodně pomoci. A mimoto, si přehlasovaná.“ Nastala malá odmlka. „No tak deme no, když to musí bejt.“ Podřídila se Nischi. A tak vyrazili na cestu. Nischi to samozřejmě nedávala najevo, ale rána ji bolela. A to hodně. Byla zvědavá na ten teplý pramen. Cesta vedla uprostřed stromů a všude kolem nich na cestě byly rozházené oblázky. Slunce svítilo příjemným teplem, tedy pro ostatní, Nischi nesnáší teplo a sálající slunce. „Jsme tady“ řekl pyšně Hiei. No..bylo to tam pěkné, přírodně vytvořené jezírko, které bylo obklopeno kameny. Všude kolem byl les, takže se nikdo nemusel bát nevítaných návštěvníků. „Tak to by bylo. Teď bychom se tady mohli nějak zabydlet na pár dní. Vytáhnu věci z baťohů.“ Řekl nějak aktivně Kurama.“ „Dobře, já se tady půjdu porozhlídnout.“ „Počkej Hiei!“ zakřičela Kia a táhla s sebou za ruku i Yusukeho. „Co chcete?!“ zeptal se Hiei podrážděně. „Chceme jít s tebou.“ „Cože?! Na to zapomeňte!“ „Ale no tak, Hiei, žádný dohady, prostě deme s tebou.“ No dobře no. Co s váma mám dělat….“ Řekl lhostejně Hiei. Takže Hiei, Yusuke a Kia vyrazili na obhlídku. A co dělali zatím Kurama, Nischi a Kazumi?
13.
„Tak já si půjdu dát tu koupel.“ Řekla Kazumi a šla pryč od Nischi a Kurami. „Ale kam až půjdeš?“ zeptala se překvapeně Nischi. „Půjdu se podívat, jestli sou ty teplé prameny i dál. Potřebuju být chvíli sama a relaxovat.“ „No dobře já zůstanu tady a najdu si pěkné místečko pod stromem, kde mě bude rušit v odpočinku jen cvrlikání ptáčků.“ Jen co to Nischi dořekla, Kazumi už byla na odchodu. „A nebuď tam dlouho Kaz!“ Ještě stihla zakřičet Nischi. „No, a kam půjdeš ty, Kuramo?“ „Cože? Já? No přece ti pomáhat v uzdravení.“ „Co..cože?“ zakoktala Nischi a trošku zrudla. „No ano, tak do které té lázně půjdeš?“ zeptal se úplně bezstarostně Kurama. „Co…co tím chceš říct?! Že tam půjdeš se mnou nebo co?!!“ „No budu tě snad léčit, ne?“ „Hele! Bacha na to co říkáš! Uděláme dohodu, ty mi řekneš co a jak a já se budu léčit sama! Dobře?“ „No…když jinak nedáš. Ale jakmile vyjdeš ven z lázně, tak ti tu ránu zkontroluju. Dobře?“ =) „Dobře, dohodnuto“ řekla Nischi a oba si podali ruce naznak dohody. Poté Nischi odešla do nedalekého „rybníčku“. A Kurama ji sledoval pohledem. Mezitím se Kazumi dostala ke svému cíli. „Tak tady by se mi mohlo líbit.“ Řekla Kazumi zasněně, vyslékla se a vstoupila do krísně teplé a příjemné lázně. To ale netušila, že… „Hiei! Počkáme tady, Kia už nemůže.“ „Dobře já půjdu dál.“… „Jéé…ani sem nevěděla, že trochu vyhřáté vody, může být tak uklidňující věc…ááááá!“ zakřicěla najednou Kazumi. Nevěděla, že Hiei je poblíž. Co to bylo? Pomyslel si Hiei. Běžím tam, myslím, že to byl hlas Kazumi. „Sakra“ Blbá můra!“ ulevila si Kazumi a zase se uvolnila. Najednou před sebou uviděla Hieie a neuvědomila si, že je nahá a vstala, aby mu vynadala, co tady dělá. „Hiei!!“ „Ou..Ka..Kazumi..ty…“ vykoktal Hiei a podíval se na Kazumi od shora dolů. Kazumi si znovu sedla a celá zrudla a Hiei taky. „Hiei, pojď sem.“ Řekla Kazumi milým hláskem. Hiei se k ní naklonil a Kazumi mu dala…facku!“ „Ty úchyle!“ zaječela Kaz. „Ale ale..to je omyl. Myslel jsem..ty si křičela…“ opět vykoktal Hiei, ale už se otočil, aby odešel. „To nebylo to uvolnění, co jsem potřebovala.“ Vzdychla si Kazumi, ale přesto se opět plně ponořila do vody. Co se děje u Nischi a Kurami? Nischi si už vyhlídla lázeň a Kurama ji poučil, co má udělat s ránou, aby se zahojila. „Tak, tady to bude dokonalé.“ Vzdychla unaveně Nischi a otočila se, jestli náhodou někdo nechce pozorovat její ozdravující koupel. Vyslékla se a vstoupila do příjemně teplé vody. Zatím to nevypadalo, že by jí někdo pozoroval, takže se uvolnila a ponořila se hlouběji do vody, až si namočila i vlasy. Vzpomněla si, co jí Kurama říkal o tom léčení a učinila, co jí poradil. Nebyla v lázni moc dlouho. Tak asi 15 minut. „Ty už jsi hotová, Nischi?“ „Ano, nepotřebuju tam trčet dvě hodiny.“ „No tak pojď sem, podívám se na tu ránu.“ Řekl Kurama. Stáhl jí opět tričko, jenom tak, aby jí viděl na ránu. Osahal jí ránu a zeptal se: „Cítíš něco?“ „No..jenom trošku, ale už to nebolí jako dřív. Ta lázeň je asi opravdu léčivá.“ „Ano, to je úžasné.“ Řekl Kurama a ani si nevšiml, že jeho ruka je pořád na těle Nischi. A už nezůstala na břiše, ale kolem pasu. „Kuramo?“ „Ano?“ „Hm..je sice pěkné, že mě nejspíš přidržuješ, abych nespadla…ale já newím… držet mě kolem pasu…a ještě i hladit…“ řekla Nischi a začervenala se. Kurama se začervenal taky a ruku pomalu sundal z jejího pasu…jako b yse mu do toho ale nechtělo. „Myslím, že jsi už uzdravená a v plné síle. Zítra můžeme vyrazit.“ „To tady přespíme?“ „Ano, jistě.“ „No dobře, hele, jde Hiei.“ Řekla Nischi. „Ahoj, Hiei..ale…ty máš otisk ruky na tváři.“ Řekl s otázkou v očích Kurama. Za moment přišla Kazumi s blesky v očích vždy, když se podívala na Hieie. „Aha…myslím, že už jsem to pochopila.“ Řekla Nischi a začala se smát. „Hiei, odkdy ty šmíruješ?“ zeptal se Kurama, protože to pochopil taky. Hiei zrudl. Začalo se stmívat. „kde je Yusuke a Kia?“ zeptala se Nischi. „Tady smééé!“ opět zakřičel Yusuke,aby na sebe a Kiu upozornil. „Nischi, už si v pohodě?“ zeptal se Yusuke. „Jasně“ odpověděla s úsměvem Nischi. „Hele, něco mě napadlo…“ ohlásila se Kia. „Ano? A co?“ zeptal se mile Kurama. „Co kdybychom si dali všichni společnou koupel…v šatech?“ „V šatech?“ otázali se skoro všichni naráz. „Ano, bude legrace.“ „A v čem potom budeme chodit, když budeme mokří?!“ „No já newím…prosím!“ prosila smutně Kia. „No tak dobře, já du do toho.“ Řekl Yusuke. „Ale moment..myslím, že…“ nedokončil větu Kurama a začal se prohrabovat v baťohu. „Ano! Mám tady plavky, myslím, že jsem ti je hodil do batohu taky, Yusuke.“ „Moment, podívám se“ řekl Yusuke a taky se začal přehrabovat v baťohu. „Jo sou tady a mám tady aji plavky Keiko..newím jak se tady vzali…ty jo…mám tady dvoje! Jedny celý, a druhý půlený. Takže si je můžou vzít Nischi a Kazumi.“ „Dobře to je lepší.“ Odpověděli téměř zaráz Nischi a Kazumi. „Hele, a co já?“ zatahala za rukáv Kia Kazumi. „No ty můžeš být buď v oblečení nebo si nech tričko a kalhotky. Jak chceš. Ale si malá, takže se nemusíš strachovat, že by tě někdo očumoval.“ Jen co to kazumi dořekla podívala se nabručeně po Hieiovi. Ten se začervenal a odvrátil pohled. „Tak jo, deme.“ Jak dopadne společná koupel?
14.
„Wohooo“ zakřičela radostně Kia, sundala ze sebe rychle kalhoty a skočila do lázně v tričku takovou silou, že voda došplíchla až na Kuramu vzadu. Kazumi a Nischi se šly převléct, ale za okamžik byly zpět. Nischi vypadala, že se v plavkách stydí, zato Kazumi zkoumala co to má vlastně na sobě. „Sluší ti, Nischi.“ Řekl Kurama a usmál se. „No… radši jdeme do vody.“ Odvětila Nischi a rychle skočila za Kiou. „Na co to ta Keiko myslí?!“ řekl naštvaně Yusuke a vytáhl z baťohu tři pánské plavky. „Páni, Yusuke, ty si jako supermarket.“ Řekla Nischi a zachichotala se. „Já za to nemůžu!Až se vrátíme, tak budu mít krátký rozhovor s Keiko.“ Řekl Yusuke. „Jo a dáš jí pusinku.“ Řekla posměšně Nischi a grimasou mu poslala pusu vzduchem. „No dovol!“ bránil se červenající se Yusuke. Převlékli se i kluci a nakonec šli všichni do lázně. „Tak tomu říkám relaxace.“ Uvolněně řekl Yusuke. „Ano, ale je tady nuda, pojďte si na něco hrát. Třeba na to, že já budu krokodýl a budu vás lovit! Dobře?“ ale než stihl kdokoliv něco namítnout, Kia se ponořila pod vodu. Nic se nedělo… „Aaaauuu!“ zakřičel Hiei. Kia se vynořila z pod vody a začala se nehorázně řehtat. „Haha, kousnula sem tě.“ Smála se Kia. „Ty…ty…“Hiei byl nepříčetně vytočený, že se nezmohl ani na jedno slovo. „Tak Kio, stačilo, ne?…Kio?“ řekla Nischi, ale tušila, že Kia hledá další oběť. „Kuramo, pozor, teď de na tebe.“ Varovala ho Nischi. Kurama stihl včas uhnout. Kiu to nepřestávalo bavit, tak je tam tak lovila a kousala aspoň dvě hodiny. Po hře „na krokodýli a oběti“ byli všichni vyčerpaní. „Uf…“ vzdychl vyčerpaný a dokousaný Hiei. „Kio, teď prosímtě chvíli zůstaň v klidu, ano?“ radil jí Hiei. „Ale…co třeba si zahrát..“ pokoušela se Kia. „NE!“ zakřičeli všichni zároveň a začali se smát, nakonec se k nim přidala i Kia. Po společné koupeli se všichni šli převlíct (Odděleně) a společně si sedli k ohni.
„Tak jak se vám líbila společná koupel?“ zeptal se usmívající se Yusuke. „Ale jo, někdy to chce nějakou legraci.“ Odpověděla Kazumi a všichni přikývli. „Tak a teď se najíme.“ Řekl nedočkavě Yusuke. „Yusuke, ty by si pořád jenom jedl.“ Řekal Nischi a začala se smát při pohledu na Yusukeho jiskřící se oči. „No dovol“odpověděl Yusuke s plnou pusou jídla. „Jestli dovolíte, půjdu se projít, nemám moc hlad.“ Řekla Nischi, rychle se zvedla a zmizela ve stínech. Kurama se slabě usmál, vstal a odešel také, stejným směrem jako Nischi.(Překvapivě). Ostatní se po sobě chápavě usmáli a začali jíst.
Nischi si vyhlídla místečko na louce ve vysoké trávě, sedla si, pokrčila nohy, objala je rukama a položila hlavu na kolena. Uslyšela prasknout větvičku a potichu řekla: „Kuramo, jsi to ty?“ „Ano, myslel jsem si, že si půjdeš někam sednout, aby si byla chvíli sama. Takže tě asi nebudu rušit.“ „Aha, a proč jsi sem v tom případě přišel, když mě nechceš rušit?“ „No…jen jsem sem vědět..já vlastně…“ nedokázal se vyjádřit Kurama. „Dobře, dobře chápu, tak si pojď sednout ke mně. Pokud nemáš nic lepšího na práci.“ Kurama mlčky přišel k ní a přisedl si. (Velice, velice blízko).
15.
Náhle se stalo něco velice, velice špatného…Nischi začala přemýšlet…To byla velice velká chyba. Kurama si toho všiml a trošku znejistěl, jelikož se od něho malinko odtáhla. „Já..Nischi, děje se něco? V poslední době si nějaká…jiná…“ „Jak ti můžu věřit?“ vyhrkla ze sebe rychle Nischi. „Mě? Vždyť přece víš, že mi můžeš věřit.“ „Jak můžu věřit, po tom co se mi stalo? Chápeš, že mého otce zabil nějaký odporný nechutný démon a já o tom ani newím?!“ „Tohle jsem sice nezažil, ale pomoct ti můžu.“ Řekl opatrně Kurama a pokusil se Nischi obejmout. Ta ale uhnula. Ve skutečnosti ale chtěla být v jeho objetí, cthtěla být jenom s ním. Ani¨nevěděla, proč se od něho odtrhla. „Promiň…já…potřebuju si v hlavě udělat pořádek.“ Kurama se usmál a pohladil ji po vlasech a pak vstal a odešel. Nischi mu za to byla vděčná, kdyby neodešel, udělala by něco, čím by si potom nebyla jistá. Kurama se vrátil zpět k ohni. „Kde je Nischi?“ zeptala se Kazumi. „Zůstala na louce, mám takový povit, že tam i přespí.“ „A proč?“ nechápavě si Kuramu prohlížela. „No..víš..potřebuje přemýšlet. A pokud de o bezpečnost, myslím, že se jí nic nestane, určitě zase použije ten trik s ochrannou koulí.“ Řekl Kurama s jistotou v hlase. Yusuke mezitím dožvýkával poslední zbytky jídel co měl. „Máš dost Yusuke?“ řekl Hiei znechuceně. „Hele nech si to, jo? Měl sem hlad!“ odpověděl rozčíleně Yusuke. „To je vidět…Nenažranče.“ Poslední slovo vyslovil Hiei skoro šeptem, tak aby to Yusuke neslyšel. Ovšem slyšela to Kia a začala se nehorázně řehtat. Hiei na ní nenápadně mrkl a odplížil se na nějaký ten strom, aby si zdříml. „Dobrý nápad Hiei.“ Řekla Kazumi a lehla si k ohni. „Dobrou noc.“ Rázně zavelela a usla neuvěřitelnou rychlostí…Kia ji asi hodně unavila. „Kuramo..můžu jít za Nischi?“ zeptala se plaše Kia Kurami. „No klidně můžeš, uvidíš co na to řekne Nischi.“odpověděl jí Kurama. Jak Kia odešla ke spánku se uchýlil i Yusuke. „Hm..Nischi? Můžu jít za tebou?“ zavolala celkem hlasitě na Nischi Kia, jelikož nevěděla kde je. „Ale jistě Kio, sem tady!“ zakřičela Nischi, aby navedla Kiu na správnou cestu. Tak šli všichni spát a netušili, že už je Nischi velice blízko svému cíli. Pomstě Ichigovi. A Kurama, Hiei a Yusuke sou zase blízko svému úkolu a to najít vzácné Dračí vejce. Přístího rána všechny zaráz vzbudil nějáký šramot za loukou. Ani si toho nevšimli, ale byli za vesnicí, do které putovali. Všichni kdo byli u ohně rychle sbalily věci a seběhli se na louku za Nischi a Kiou. Hiei se rozběhl podívat za louku, ale v mžiku byl zpět. „Je tam!Kuramu našli jsme vesnici jménem Ichig. „Tady bydlím!“ zavískla vesele Kia. „Tak pojď, najdeme tvoji maminku.“ Řekla Nischi. A všichni se vydali směrem do vesnice. Šli pomalu a klidně. „tak nás veď Kio.“ Přikázal Hiei. „Jo jo…tady bydlím!“ vykřikla Kia. „Hned na začátku vesnice, jaká to náhoda.“ Řekl Hiei. „No…aspoň budeme mít víc času na hledání toho zpropadeného vejce.“ Ulevil si Hiei. Kia radostně běžela ke dveřím domova. Zaklepala a chvíli se nic nedělo. Pak najednou otevřela mladá paní. Překvapaním se jí zůžily zorničky, jakmile se podívala na Kiu. „Kio!!“ zakřičela a rychle ji zvedla do náručí. PRÁSK. Dala maminka facku Kii a poté jí začala pusinkovat (Brr) a objímat, málem z ní vymačkala duši. „Mami, to stačí! Tohle jsou moji kamarádi. Začali se navzájem představovat. „Moc vám děkuji, že jste mi ji přivedli zpátky, a obvzlášt tobě, děvče. Za to, že si jí zachránila.“ „Ale, nic se nestalo.“ Zazubila se Nischi a začervenala se. „Jak vám jenom můžu pomoci?“ zeptala se maminka Kii. „No víte, potřebovali bychom vědět, kde je takzvané Dračí vejce.“ Odpověděl Kurama. Mamča jen zatajila dech a se strachem v očích se na ně podívala. „Opravdu to chcete vědět?“ Ale z jejich pohledů viděla, že ano. „Je támhle na hoře v té svatyni. Ale říká se, že tam může jenom jediný tvor. Takzvaný doktor Ichigaki.“ „To nevadí, s tím už se vypořádáme.“ Zazubil se pro změnu Yusuke.
„Tak Kio, měj se hezky.“ Popřála jí Nischi a otáčela se. „Ale, přece teď neodejdete!“ začala popotahovat Kia. „Ale proč ne? Přece víš, že máme ještě spoustu práce.“ „Ale, já půjdu s vámi!“ naléhala Kia. „Ale to přece nejde! Tam nahoře to bude nebezpečné. Nemůžeš jít s námi. Pak za tebou přijdeme.“ Řekla přesvědčivě Nischi. Pokud to ovšem přežijeme. Pomyslela si, ale to už radši Kii neříkala. Mamča rychle Kiu chytla a už ji nepustila. „Přeju vám hodně štěstí, říká se, že svatyni střeží staří démoni.“ „Děkujeme“ řekli všichni jednohlasně a vydali se směrem vzhůru. „Páni, ty schody byly fuška!“ fuňel Yusuke. „Ale Yusuke, bude tě čekat větší fuška , pokud tam budou nějací ti démoni.“ Vyštěkl Hiei. Už byli u svatyně a otevírali dveře. První vešla Nischi a jakmile vstoupila uviděla ho. A v ten moment se jí vrátila pamět.
16.
„Ty…ty…jsi…Ichigaki! Ty si ten co mi zabil otce! Ten co mi vzal paměť! Ten co teď…ZEMŘE!“ Nischi zařvala poslední slova s takovou zuřivostí, že se na ni jen všuchni udiveně podívali. „Nischi…to je on?! Jsi si jistá?“ zeptala se Kazumi i když znala odpoveď. „Ano!“ odpověděla zuřivě Nischi a připravovala se k boji s Ichigakim. Ichigaki se zasmál…a smál se čím dál tím víc. „Dělá ti to dobře? Už mě z tebe bolí hlaava.“ Řekl otráveně Yusuke a použil Úder síly. Jenže jakmile Ichigakiho zasáhl, nic se nestalo. Yusuke jen tak stál s otevřenou pusou a zíral na něho. Ichigaki se zase začal smát. „To je mi ale překvapení, že? Použil jsem speciální obranné brnění, které neprostřelí ani neprosekne naprosto nic!“ Všichni se na něj překvapeně i zuřivě podívali. „Ale já tě prostě porazím i kdyby mě to mělo zabít! Vezmu tě s sebou!“ řekla dramaticky Nischi. A vrhla se na něj. Ten ji jen lehce odrazil svým pařátem. Kurama se na něj zuřivě podíval. A Kazumi též. „To jsi neměl dělat!“ řekla Kazumi a Kurama jen přikývl. Oči Kazumi jakoby se najednou zúžily a začala z ní sálat čistá elektřina. Nastal výbuch. Ostatní se naštěstí stihli skrýt. Po výbuchu z chrámu nezbylo naprosto nic. Možná jenom malé kousky podlahy.Ale Ichigaki jen tak stál a výsměšně se na Kazumi usmál. Teď se na Ichigakiho vrhl pro změnu Hiei. Ale šel na něho chytře, nejdřív ho oblbnul svým rychlým útokem. Pak na něho zaútočil zezadu. Ichigaki to ovšem předvídal. Ještěže je Hiei tak rychlý, jinak by dostal pěknou ránu. Jediný, kdo ještě nezaútočil, byl Kurama, nejspíš zase něco vymýšlel. A on určitě něco vymyslí. Náhle postřehl, že za nimi kousek od bývalého chrámu je spousta kamení a příkrý sráz dolů. Něco ho napadlo. Ale musel počítat s ostatními. Najednou se Ichigaki asi rozhodl zaútočit na Kazumi. Změnil se do své podoby velkého démona a podíval se na ni. Svým velkým drápem se ji snažil chňapnout a hodit dolů ze srázu. Ale Kazumi dobře uhýbala. Nějak se mu nedařilo ji chytnout, ale po pěti minutách neustálého nezdaru se naštval a použil obě ruce (chytrák), natáhl je a z prstů mu vyšlehly nějaké pramínky démonické síly. Kazumi tohle vůbec nečekala a zřítila se ze srázu. Jak to Nischi uviděla zaječela zlostí. Kurama ji však chytil kolem pasu a zašeptal jí do ucha. „Neboj, tvoje chvíle přijde. Jen chvíli počkej.“ „Ale to je tady necháme všechny zabít?!“ naštvala se Nischi. „Ale, prosímtě, myslíš, že by se Kazumi nechala zabít jen tak? Je to část plánu.“ Nischi se na něho nedůvěřivě podívala, ale Kurama poznal, že zatím souhlasí. Teď si Ichigaki vybral Hieie. „Tak pojď ty blesku. Si na řadě.“ „Co si to dovoluješ?!“ řekl naštvaně Hiei. Ichigaki se snažil shodit Hieie ze srázu jako Kazumi. Ale Hiei se jen tak nedal. Najednou přiklusal Yusuke, aby Hieiovi pomohl. V duchu ssi říkal. Doufám, že ten tvůj plán vyjde Kuramo. (Všichni kromě Nischi se nejspíš dorozumívali myšlenkami). „Hiei, spojíme svoje síly, co na to říkáš?“ „Já? S tebou? Vyloučeno!“ odpověděl Hiei. „Ať chceš nebo nechceš, budeme muset.“ Ušklíbl se Yusuke.
17.
Hiei a Yusuke oběhli Ichigakiho každý z jedné strany, ( Yusuke byl pochopitelně pomalejší, ale jakž takž se to snažil uběhnout). Nepoznali jestli to Ichigaki prohlídl, jelikož se tvářil celkem neurčitě.
Hiei začal kličkovat a doufal, že ten Kuramův plán nebudou muset použít, byl totiž celkem nebezpečný.
No zpátky k akci. Jak sem řekla, Hiei začal kličkovat, aby zmátl Ichigakiho a Yusuke se zatím ukryl. (No ukryl není to správné slovo když tam byly jenom zbytky podlahy, ale dejme tomu). Hiei se změnil do své druhé podoby a začal útočit mečem. Ichigakiho nezasáhla ani jediná rána. Teď vstoupil do děje Yusuke se svým úderem síly. Ichigaki sice předvídal, že na něho budou útočit takhle, ale Hiei ho nějak zaměstnal, tak na to tak úplně nemyslel. Yusukeho úder síly malinko prošel Ichigakiho obranou. Ale moc z toho nebylo. Ichigaki se rychle vzpamatoval a Yusukeho srazil k zemi. A to už bylo moc. Yusuke chtěl znovu zaútočit, ale Hiei ho zarazil. „Co blbneš, Hiei?!!“ „Nech to na mě, když to jinak nejde budeme se muset řídit podle Kuramova plánu, doufejme, že vyjde.“ „To taky doufám, ale Kurama nikdy nezklamal..“ ;) Po neustálém boji už Ichigakimu docházela trpělivost. „Tak a teď to konečně ukončíme, už mě ty vaše slabé útoky přestávají bavit“. Jen co to dořekl chňápl rukama (nebo spíše tlapama) po Hiei a Yusukem zároveň. Hiei samozřejmě stihl uhnout, ale Yusuke už ne. „Pozor, Yusuke!“ Někdo zakřičel a Yusuke se ocitl v bezpečí. I když ani v bezpečí ne. Ten, kdo ho zachránil byl Kurama. Ale až chvíli po záchraně si všimnul, že Yusuke má tržnou ránu na hrudi, hluboko do masa.
„Kuramo..jdi bojovat..dostaň toho blbce“. „Ale Yusuke, sotva dýcháš“. Odporoval mu Kurama. „Ale prosímtě, přežil jsem horší věci, jdi!“ Kurama už nic neříkal a utíkal, aby s Hieiem a Nischi uskutečnili jeho plán. „Hiei!“ „Hm.“(To byla u Hieie souhlas). „Nischi?“ „Hai!“ Tak byli domluvení a vyrazili na něj. Hiei Ichigakiho obíhal, aby ho dostal z rovnováhy. Kurama vytáhl růži zpod svých vlasů a Nischi si připravila svůj meč a nabyla ho tím nejsilnějším útokem co měla. Hiei běžel čím dál tím víc rychleji, aby Ichigakiho vyhecoval a dařilo se mu to. „Ty malej skrčku, nech mě být!“ zařval naštvaný Ichigaki. A na přesně na tohle Kurama a Nischi čekali.Kurama začal obratně manévrovat se s vým bičem a Nischi zase mečem. „Půjdu na něj z pravé strany,jo?“ Zeptala se Nischi. (No, ona to Kuramovi spíš oznámila, ale teď není čas se tím zabývat). „Dobře, odpověděl Kurama. Ichigaki byl v pasti a začal couvat. Ano! Řekl si v myšlenkách vítězoslavně Kurama a začal na Ichigakiho dorážet. Nischi uviděla sráz dolů, ke kterému se Ichigaki blížil a začala chápat Kuramův plán. „Kulový blesk!“
zavelela a z jejího meče vytryskl proud čisté energie. Ichigakimu zbýval už jenom jeden krok ke srázu.
„Ha, ha“, ty si opravdu myslíš, že ti ten tvůj mečím s těmi malinkými blesky pomůže?“ začal se šíleně smát. Ale smál se tolik, že ztratil rovnováhu a spadl dolů ze srázu. „Nischi už myslela, že mají vyhráno. „Ale tohle ho nezabije, Nischi“ Oznámil Kurama sklesle, ale smířeně. V myšlenkách jí poslal svůj plán. A Nischi to konečně docvaklo. „Aháá!“ Vítězně řekla Nischi a ušklíbla se. A než se Kurama stihl usmát, tak skočila za Ichigakim dolů a Hiei se rozhodl, že jí pomůže, takže skočil s ní. „Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem jí to nechtěl říct.“ Řekl ironicky Kurama. A skočil odhodlaně dolů. „Ale nemyslíte doufám, že ten pád mě zabije, že ne hlupáčči? Haha“ Nischi a Hiei na sebe kývli a Hiei začal opět kroužit kolem Ichigakiho. (I když byli ve vzduchu, tak to nebyl problém, jelikož Hiei překonal rychlost času-nebo vzduchu…no prostě byl rychlej.)Jak se Ichigaki soustředil na pád a ještě na Hieie, tak jeho obrana značně ochabla.Nischi okamžitě využila příležitosti a použila svoji (nemalou) sílu a udeřila Ichigakiho do hlavy a druhou ranou do hrudi. Ichigaki ani nestačil nic říct nebo zařvat a padal k zemi čím dál tím víc rychleji. Nischi s Hieiem usoudili, že je mrtvý a pomalu dopadli na zem ( zabrzdili svoji duchovni silou-neptejte se mě jak). „Myslel jsem si, že to zvládnete
i beze mě.“ Hiei se ušklíbl, ale ten úšklebek mu zmrznul na tváři, když uviděl něco, kvůli čemu okamžitě odešel jiným směrem. „Co se…“ ani nestačila doříct Nischi, když uviděla něco strašného.
Ale to nebylo to, za čím Hiei odešel..nebo snad za kým?
***
„Kazumi…“ Kazumi ležela nehnutě na zemi s odvrácenou hlavou a rozpřáhlýma rukama. Ležela tam tak nehnutě, že si Hiei na okamžik myslel, že je mrtvá. A náhle ho něco udeřilo do hlavy, on se převážil a spadl na Kazumi.
***
„Jak mohl přežít?!!“ Rozzuřeně pronesla Nischi přes zuby. Ichigaki sice nezemřel, ale neměl k tomu daleko.
***
Ozvaly se zvuky kašlání. „Co..?“ „Hiei, nemůžu dýchat.“ Řekla sípavě Kazumi. „Ka..Kazumi!“ Hiei se na ni chvíli díval a pak z ní konečně slezl. Vzápětí ji zvedl na nohy, a podepřel jí, aby mohla stát.
„Jsi…v pořádku?“ „Jo, jasně, že..“ nedořekla Kazumi a omdlela. Než ale spadla na zem, tak ji Hiei stačil chytnout. A držel ji tak dvě minuty, než se Kazumi zase probrala. Otevřela oči a podívala se na Hieie. Hiei jí pohled oplatil a takhle se na sebe dívali celkem dlouho. Najednou se Hiei shýbl blíž ke Kazumi…a klesal tak dlouho, dokud nebyl v blízkosti rtů Kazumi. A poté ji políbil. Zdálo se to jako věčnost, ale líbali se jen krátkou chvíli, než jim ten moment zkazil nějaké výkřiky. Znělo to jako Ichigaki. „Co se děje?“Jaokoby Kazumi po polibu od Hieie ožila. „Ježiši, úplně sem zapomněl.“
Řekl Hiei a opatrně položil Kazumi na zem. Ta ho ale chytila za ruku a poprosila ho, aby jí vzal s sebou. „No tak na to rychle zapomeň, ještě nejsi zdravá.“ Pěnil Hiei. „ Ten chlap zabil otce mojí nejlepší kamarádky!“ Teď pěnila pro změnu Kazumi. Hiei neodpověděl. Zvednul Kazumi a bězel ke Kuramovi a Nischi. „Kazumi!“ Zvolala Nischi překvapivě. Kazumi se usmála, ale vzápětí se jí rozšířily zorničky a začala z ní stoupat elektřina. A to rovnou na polomrtvého Ichigakiho. A po ani ne minutě už byl Icigaki 100% mrtvý.J „Kazumi!“ Zabít jsem ho chtěla já!“ „Přece jsem si musela užít taky trochu té legrace ne?“ :-D „No dobře, že jsi to ty…“ odvětila Nischi ztrápeně nakonec. Kurama přišel za Hieiem, ale Hiei si ho nevšímal. „Hiei..stalo se ti..“ A pak to pochopil. „ To bude Něco s Kazumi, že jo?“ řekl Kurama laškovně. „Baka“ odpověděl mu Hiei, ale usmál se. „Hiei! Úplně jsme zapomněli na dračí vejce! „Neboj, myslím, že jediná jeho ochrana byl Ichigaki. Takže jen stačí, když
Pro něj zajdeme.“ Bezstarostně odpověděl Kuramovi Hiei. „Ha,há! Už jsem to obstaral!“ Vstoupil na scénu Yusuke. „Ale si přeci zraněný, Yusuke“ řekl Kurama. „Ale to vejce leželo kousek ode mě a dolů jsem se přenesl pomocí duchovní síly, tu mám ještě v porádku.“ „To bylo hodně jednoduché“ řekl Kurama. „To ano, buď rád“ Yusuke odvětil. „No…takže můžeme jít do vesnice, se konečně najíst“ usmál se Yusuke. Hiei neřekl ani slovo, ale věnoval jeden pohled a to Kazumi. Poté se otočil a odešel taky směrem do vesnice. „Půjdeme?“ zeptal se s úsměvem na rtech Kurama. „Hai“ odpověděla Nischi a kazumi zároveň.
Později v domě. Místo:Vesnice
„Háá! Jídlo!!“ snažil se říct Yusuke přes plnou pusu jídla. „Zase se cpe jako prase“ pošeptala Nischi Kazumi a ta to pošeptala Kuramovi. A Kurama to pošeptal Hieiovi. A ten se překvapivě usmál. ( Kazumi na něj měla nějaký zázračný vliv).Yusuke mezitím dožvýkal. „Tak, takže vlastně můžeme jít domů, aby Keiko tolik nešílela.“ Řekl Yusuke a začal se řechtat. „Domů?“ vyjekla Nischi. „Ech..pardon, jistě, že domů- Všichni máte domov. Jistě.“ Poslední větu řekla Nischivelice odměřeně.
„Promiňte, jdu..jdu se projít.“oznámila Nischi a rychle zmizela. Kazumi už se zvedala, když ji Kurama zastavil. „To je v pořádku. Já s Nischi promluvím.“ A zmizel taky.
„Nischi!“ Kurama se snažil upozornit na svoji přítomnost. Ale Nischi plná myšlenek šla stále vpřed, směrem k louce. (Byla tma, takže čas od času klopýtla). „Ach jo.“ Vzdychla si Nischi a sedla si na trávu blízko stromu a opřela se o něj. „Nischi, snažil jsem se tě dohonit celou cestu od vesnice.“ „Kuramo, co ty tady?No..promiň, já jsem šla tak rychle?“ „No ano, skoro si utíkala“ „Aha…tak to promiň, ani jsem o tom nevěděla“. „A jaktože jsi tak rychle zmizela, když jsme se začali bavit o cestě domů??“ „No, já..víš..nemám žádný domov.“ „Ale jistě, že máš!“ odporoval Kurama. „Ale tam už být nemůžu, nemám tam rodinu, a vůbec, nemám nikoho kromě Kazumi.“(Kurama se mezitím posadil blízko Nischi a chytnul ji za ruku). „Nischi, ty přece někoho máš.“ Podíval se jí do očí. „Mě“. Řekl potichu Kurama a políbil Nischi. Nischi byla překvapená, ale nějak věděla, že Kurama mluví pravdu. Lehli si na trávu a líbali se tak 10 minut. Lehce a něžně. A pak to Kurama řekl. „Nischi…miluju tě“.
Nischi se usmála a odpověděla. „Já tě taky miluju, Kuramo."
pokrackoXD a honem
(neru-chan :-), 22. 7. 2008 18:54)