Znovuobjevení
2. 1. 2008
Proč mám pocit, že mi nikdo nerozumí? On mi rozuměl a já jsem ho zradil. Odmítl jsem jeho lásku. A stále toho lituji. Nabízel mi svoji náruč, ale moje obrněná mysl mi nedovolila přijmout ji. Nechtěl jsem, aby mě někdo ještě někdy zradil. Nechtěl jsem se k nikomu poutat. Zklamal by mě, jako mě zklamali všichni ostatní. Aspoň tímhle jsem se utěšoval za chladných nocí v obětí sama sebe. Nemohl jsem věřit nikomu jinému než sobě. Ale on se objevil znovu. Nevzdával snahu o mě bojovat. Byl jsem mu za to vděčný, ale zároveň jsem ho za to nenáviděl. Věděl, že s každým jeho pohledem se moje srdce láme na několik malých kousíčků. On ale věděl jak je zacelit. Jediný jeho dotek mi na srdci zacelil rány a zahřál mě po celém těle. Ale jednou musel odejít. Po něm mi zbyla už v tak bolavém srdci jen prázdnota. Chtěl jsem znovu cítit jeho dotyk. Slyšet jeho hlas. Už nikdo mě nehladil po vlasech. Nikdo mi neříkal dobrou noc.
*
Otráveně jsem odcházel domů z dosti těžké mise, abych se prospal a odpočinul si. Sklíčeně jsem vešel do pokoje a unaveně jsme dopadl na svou postel. Ruce jsem rozmáchl do stran a zavřel jsem ztěžklá oční víčka. Najednou jsem něco ucítil na ruce, položenou blíže k oknu. Byla to dlaň, krásně hřející dlaň. Odkud ji jen znám? Otevřel jsem líně jedno oko. A v tu chvíli jsem ho spatřil. Seděl tam na okně, jako by nikdy neodešel. „Sasuke!“Vkřiknul jsem, svalil jsem ho na postel a začal jsem ho líbat. Sasuke ale můj polibek neopětoval. Vyňal se z mého objetí a zamířil zpět k oknu. „Přišel jsem ti jen říct, že jsem zpátky.“ Zabrblal někam do prostoru a zmizel. Něco se mu stalo. Jeho hlas byl chladný, bez citů. Vyběhl jsem k oknu, doufal jsem, že si ze mě třeba jen dělá legraci…ale on nikde nebyl. Nechal mě tu samotného. Chtěl jsem se vydat ven, abych ho našel, ale únava mě zmohla. Padl jsem do postele, ve které dnešní osudný den začal.
Probudil jsem se, ještě ten samý den, ale už do pozdního večera, zahaleného mlhou a chladným vzduchem. Vykoukl jsem z okna. Nikde nikdo. Rozhodl jsem, že Sasukeho najdu a zjistím, co se s ním stalo. Netrvalo mi to ani dlouho, Sasuke byl v nedalekém lesíku, a trénoval jako vždy. Chvíli jsem ho pozoroval a po chvíli jsem vstoupil na scénu. „Sasuke!“ Zařval jsem, když si mě stále nevšímal. Ale ani po mém zoufalém zařvání nedával najevo, že ví, že jsem tady. Přistoupil jsem k němu zezadu a obejmul jsem ho. Jediná věc se nezměnila, jeho vůně. Položil jsem svoji hlavu na jeho záda a chvíli si jen užíval ten pocit, že jsem u něj. Sasuke se otočil a podíval se mi do očí. Nejdřív to vypadlo, že mu moje objetí scházelo stejně jako on mě, ale pak se odtáhl a obrátil se ke mně zády. „Naruto…“ Měl roztřesený hlas. „Sasuke, proč se takhle chováš? Co se to s tebou děje?“ Zaťal pěst a mezi zuby procenil: „Už za mnou nechoď, nechci být s tebou.“ Řekl a odešel. Najednou se mi zhroutil celý svět. „Proč…proč tohle říkáš?“ Po tváři mi začaly stékat slzy. Slzy hořkosti. „Já jsem ti všřil!“ Zařval jsem a začal jsem utíkat pryč. Pryč…daleko od něj. Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle. Nechtěl jsem, abych zase někoho ztratil. Miloval jsem ho víc než svůj život. Bez něho můj život neměl žádnou cenu. Zastavil jsem se, kdesi uprostřed lesa a klesl jsem na kolena. Vytáhl jsem z tašky kunai a chystal se skončit tu bolest v mém srdci. Přiložil jsem kunai ke krku a… „Naruto!“ Uslyšel jsem z dálky jeho hlas. Nechci nic slyšet! Nic nenapraví tu bolest, kterou mi způsobil. Zavřel jsem oči a rychlým pohybem se bodl do krku. Ve svých posledních minutách jsem viděl Sasukeho, jak se ke mně shýbá a bere mě do náručí. „Naruto…proč? Já..já tě přeci miluju!Vyhrožovali mi, že pokud tě nenechám být, tak ti něco udělají…to jsem přece nemohl dovolit. Ale já nechci žít bez tebe Naruto!“ Jeho horké slzy padali na moje stále více chladné tváře.Vzal můj kunai. Věděl jsem co chtěl udělat. Natáhl jsem se k němu a ze svých posledních sil jsem mu pohladil tvář a setřel z ní slzy. Sasuke se bodl do srdce a padl vedle mě. Dříve než zemřel mě políbil na ústa a sevřel mi ruku. „Miluji tě.“ Hlesl a zemřel, stále držíc moji ruku. I já jsem zemřel s úsměvem na rtech. Konečně jsme mohli být spolu. Už navždy.
Komentáře
Přehled komentářů
To bylo krásnýý.*Fňuk* a smutný :(
hehe
(Nischi, 5. 1. 2008 12:34)Uz je tam dopsana:) vcera jsem to kvuli tobe dopsala;)) Mno ja newim, aby to nebylo az o velkych prazdninach:D
To Nischi-chan
(Kagome/Kurama, 5. 1. 2008 11:00)Jj,to chápu(zklamaně svěsí psí ouška)...Ale četla jsem ji,tu ItaSasu,a honem chci pokračování!XDAle pak bys ji třeba mohla napsat,když je to přání,ne?(rozzáří se jako vánoční stromeček)?Je jedno kdy,já si na dobrou povídku ráda počkám!XDDA já vím,čeho jsi schopná,tak do tebe vkládám důvěru;D
ehm...
(Nischi, 4. 1. 2008 21:05)nevim, jestli te potesim, asi ne, ale tedka jsem dopsala itachi sasuke povidku, ale neni to shounen ai, ale muzes si to nejak domyslet:D nemam moc casu, kvuli skole a tak, chapej
Mám přáníííííí!!!
(Kagome/Kurama, 4. 1. 2008 15:28)No jo,tady je ta povídka,která se mi tak strašně líbila!!!Hele,a mám přání!!!XDNevím,jestli jsem ti to psala i předtím,ale chtěla bych nějakou shonen ai podobnou jako je tahle,akorát na ItaSasuXDDPředem kuju!!!!MuheheXDD
Krása
(Yuiko, 6. 4. 2008 17:31)