Mé i vaše povídky

            Na druhé samotě, zprvu samota. Ale samotu překonala silná vůle. Získal přátele. Postupem času tedy získal mladý chlapec jménem Yoh vše, po čem Len toužil ve skrytu duše.

            Jejich setkání bylo osudové. To on ho vyhledal. Ten,jenž chtěl poznat všechno to, co Yoh měl.Za každou cenu.

            Ten den byl zamračený, hustá mlha zahalila krásné vršky hor a úsměvy všem lidí. Zůstaly jen pochmurné vzpomínky a smutné myšlenky. Atmosféra, jenž vytvářela mlha byla jeho domovem. Nic jiného neznal. Yoh kráčel zamračeně ulicí. Neměl rád tyto nečasy a to co k nim patří. Chtěl vidět všude radost, vzrušené šeptání. Najednou ho spatřil. Lena obklopovala aura nenávisti a hněvu,ale také mírné touhy. Touha po získání přátel, radosti ze života, ale i lásky. Chtěl získat, to co má on. Seskočil k němu ze střechy starého chrámu, ze kterého ho pozoroval. Yoh překvapeně uskočil a přivolal Amidamara, svého strážného ducha. Len nic podobného ale neudělal. Ani ho nezajímali ostatní lidé,jen upřeně zíral na Yoha a kráčel ke svému cíli. Blížil se stále blíž, a blíž, až do chvíle kdy se jeho horký dech přiblížil k Yohovým rtům. Až teď byl jeden z nich schopen promluvit. „Kdo jsi?“ zkazil tu chvíli napětí a ticha Yoh. „Chci objevit tvé tajemství.“ Zvolal drze len a oddálil se od Yoha. „Přijdu si pro něj, beze svědků.“ Varoval ho a zmizel za hustou, neproniknutelnou mlhou.

            Slunce ozařovalo barevné listí,které popadalo všude kolem, ale nejen to. Zasílalo své paprsky i na studenou tvář Yoha, který odpočíval na starém hřbitově. Dnes je krásně, přesto, že je podzim. Pomyslel si vesele Yoh. Náhle však hřející slunce zapadlo za mraky a objevila se již ta známá mlha. Yoh věděl, že on přichází. Ten jehož všichni nenáviděli, jenže Yoh ne. Už od prvního dne, kdy se potkali v něm ucítil něco, po čem on sám toužil. Choval k němu velice zvláštní pocit, dosud nepoznaný, i když o něm skoro nic nevěděl. „Zdravím tě.“ Zamával na něj Yoh a věnoval mu malý úsměv. Len se zarazil a chvíli stál na místě naprosto ztuhlý. Tentokrát přistoupil blíže první Yoh. Len jen stál a pozoroval Yoha, jak se k němu blíží. Nemohl udělat jediný pohyb, ani vydat hlásku. Byl paralyzovaný. Vzpamatoval se až ve chvíli, kdy byl Yoh od něj vzdálen asi jen 5 cm. „Nepřibližuj se!“ Len byl zmatený. Proč se k němu chová jinak než ostatní? Nechápal to. „Minule jsem ti mohl říct to samé.“ Řekl zpěvavým hlasem Yoh. „Jsi zvláštní…co ode mě chceš? Co jsi chtěl tenkrát?“ Yoh začal mluvit spíše do prázdna, než na Lena. On však odpověděl. „Chci to, co máš ty.“ Yoh byl u něj tak blízko. „Chci poznat rodinu, přátele…i lásku.“ S chvějícím se hlasem mluvil Len k Yohovi. Yoh se pousmál a přiblížil svoje rty k těm jeho. Len nechápal co se děje. Nechápal to. Po chvíli přemýšlení si ale uvědomil, že našel to, co hledal. A polibek oplatil.